Rozšírené hľadanie
Štvrtok 28. Marec 2024 |
meniny má Soňa

KlepeTo blog 22.01.2017 11:11 Leo Babauta je jeden z lidí, jehož dráhu se vyplatí sledovat, pokud umíte byť jen trošku anglicky. Já sám jej čtu již několik let a sledoval jsem i jeho vývoj. Z lůzra se z něj stal frajer . Po cestě vydal několik knih a ebooků, které již byly dokonce přeloženy do češtiny. Zatím ne všechny. Ale to já a vydavatelství brzy napravíme. Jan Melvil již brzy vydá knihu Soustředění , v originále Focus. Co “vydám” já, se nechte překvapit. V Babautově díle se objevuje několik základních konceptů stále dokola, což mu je jen trošku skeptičtějšími mozky neustále vyčítáno, ale pokud jsou základní pilíře platné, není potřeba je měnit. Jednoduchost, méně, soustředění, přítomnost, užívání si okamžiku. Soustředění se týká…no…soustředění. Soustředění je pro mě nutným voláním o pomoc v době, která přišla moc rychle a my se nestihli aklimatizovat. Nestihli jsem se ani zamyslet nad tím, co nám nové vymoženosti přinášejí a berou. Prostě s nimi žijeme. Já se ráno probudím, hrábnu po ajfounu, který mám pod polštářem, zkontroluju email, Twitter, RSS čtečku a až pak startuji svůj den. Před pěti lety tohle bylo naprosto nemyslitelné. Měl jsem nějaký Sony Ericsson bez připojení k internetu, který uměl přehrávat písničky a to byla pecka! Teď je vše jinak. Sedím s MacBookem u stolu, ležím s ním v posteli, cestuju s ním. Neustále mám přístup k počítači a internetu. Je to normální? Co mi to přináší? Co mi to bere? Kam se poděly okamžiky nicnedělání? Kam se podělo čekání? Už vlastně vůbec nečekám, pořád mám co dělat. 5 minut než přijede autobus? Vytáhnu ajfoun, zkontroluju Twitter, možná něco mírně učtu z Instapaperu. Víc než 15 minut? Tasím Kindle a čtu. Nemám tak téměř žádné prostoje, ale je to skutečně ku prospěchu? Když komunisti rozorávali meze, taky to byl docela fajn nápad. Jenže s mezemi také zmizely různé druhy rostlin a zvířat, které žily jen a pouze tam. Aby z našich životů také náhodou něco nemizelo. Třeba čas na přemýšlení. Hloubání. Snění. Soustředění není jen o našem neustálém připojení k technice. To jsem si z knihy odnesl pouze já. A to jsem na tom ještě poměrně dobře, protože mám veškerá oznámení a vyrušovadla vypnutá, dokážu se soustředit na jediný úkol a nemám každý den tisíc věcí na práci. Jsou určitě lidé, kterým kniha pomůže více. Když jsem dneska po dlouhé době vyrazil na nějakou delší procházku o samotě, bylo mi krásně. Bylo příjemně, teplo, ale ne vedro, polojasno. Šel jsem přes kopec naprosto krásnou krajinou Broumovska, kolem mě krávy, koně, slepice, louky, lesy, rybník. Nádhera. U rybníka jsem si na chvíli sednul na lavičku, házel psovi klacek do vody, aby se proplaval, a u toho si četl právě Soustředění. To bylo ono. Jednoduchost. Já, rybník, pes, žádné vyrušování. V tu chvíli mi Soustředění přišlo jako díla přírodních transcendentalistů, ze kterých jsem četl jen Walden od Thoreaua. Bylo to prostě ono. Soustředění je podle mě o tom, žít krásný život. Pracovat na zajímavých věcech, mít čas na vše důležité, nebát se nedostatku a prostě žít. Prostě žít v pravém slova smyslu. Soustředit se na žití života. Jsem asi jeden z mála, kterému je bližší kůže než guma. Vlna než polyester. Doutník než cigareta. Maybach než Kia Ceed. Nechci se s lidmi bavit přes ajsíkjů. Nemám Facebook, co bych tam tak asi vyčetl? Chci kvalitu. Ve všem. Když jsem s někým, chci se soustředit jen a pouze na něj. Nekoukat na mobil. Netelefonovat. Vždyť to počká. Chci být jen s kvalitními lidmi. Chci se obklopovat kvalitními věcmi. A proto musím kvalitně trávit svůj čas. To mi nejvíc nejde a v tom mi může Soustředění pomoci. Vám také. Vyjde již brzy