Prozdravi.cz

Léčivý přípravek nebo doplněk stravy?

26.05.2012 02:42 Zdroj: Doplňky stravy se formou často podobají léčivým přípravkům. V některých případech se též setkáváme s obsahem stejné aktivní látky jak v léčivém přípravku, tak doplňku stravy . Jaké jsou tedy hlavní rozdíly?   Účinná látka ve formě registrovaného léčivého přípravku musí před registrací procházet náročnou řadou testů a zkoušek, které deklarují bezpečnost, účinnost a nákladovou efektivitu. Na základě těchto výsledků je pak možno léčivému přípravku přidělit léčebnou indikaci – tj. povolení použití u konkrétní nemoci. Po uvedení přípravku na trh je neustále sledována a vyhodnocována jeho bezpečnost, a to jak ze strany držitele rozhodnutí, tak ze strany státní autority .   U doplňků stravy se deklaruje pouze zdravotní nezávadnost, údaje o účinnosti jsou omezeny pouze požadavky na tzv. zdravotní tvrzení. Kontrolní mechanismy kvality a bezpečnosti jsou mnohem volnější než u léčivých přípravků. Paradoxně eventuální nežádoucí účinky výrobce nemusí uvádět, i když mohou být stejné jako u léčivých přípravků. Stejná aktivní látka tak může ve formě léčivého přípravku sloužit k léčbě již diagnostikovaného onemocnění, ať už formou samoléčení nebo na základě indikace lékaře; na druhé straně ve formě doplňku stravy je tato látka předurčena pro osoby, které se snaží uchránit si své zdraví při náročném životním stylu, stresu nebo při jiném riziku vzniku onemocnění.   Konkrétním případem může být využití extraktu z jinanu dvoulaločného - dostupného jak ve formě léčivého přípravku, tak doplňku stravy. Hlavní indikací léčivých přípravků jsou poruchy CNS – snížená pozornost, bolesti hlavy, demence, emoční labilita. Dále napomáhá odstranění syndromu studených rukou a nohou, využití nachází u léčby poruch sexuálních funkcí při současné léčbě antidepresivy, případně výškové nemoci. Léčivé přípravky mají své místo uplatnění jako podpůrná léčba poruch kognitivních funkcí, např. u demence – Alzheimerovy choroby. Doplňky stravy s touto účinnou látkou jsou zase vyhledávány lidmi, kteří jsou např. vystaveni vyšší psychické zátěži a nutnosti zvýšené koncentrace.   Dalším častým případem jsou přípravky s obsahem chondroitinsulfátu nebo glukosaminu, určené k ovlivnění degenerativních onemocnění kloubů. Doplňky stravy s touto látkou nacházejí své uplatnění jako výživa zdravých kloubů vystavených extrémní zátěži. Léčivé přípravky jsou doporučovány tam, kde se již pacient léčí pro problémy spojené s klouby, sníženou pohyblivostí či bolestí kloubů, tj. s diagnostikovanou artrózou, a pro hodnocení úspěšnosti léčby je nutné mít garantovanou účinnost.     Ukázka z knihy .

Poikiloderma Civatte

25.05.2012 01:41 Zdroj: Francouzský dermatolog Civatte poprvé popsal zvláštní strakaté změny na kůži po stranách a na přední části krku. Kůže v postižené oblasti je červená, hnědá s výraznými vlasovými folikuly, je zde zvýšená pigmentace, ale může být také snížená, drobné cévky jsou rozšířeny . Někdy lze drobnohledem pozorovat známky atrofie. K této poruše inklinují osoby se světlou kůží, zvláště pokud si ji nedostatečně chrání před sluncem. Citlivost zvyšují některé komponenty používané kosmetiky, toaletních potřeb, zejména syntetické parfémy. Svůj vliv mají hormonální stavy nerovnováhy, nepohody, období přechodu apod. Civatteho popsaný příznak může být samostatný a nesouvisející s žádnou nemocí, může však být součástí komplexu některých syndromů při onemocnění pojivové tkáně , u plísňových nemocí, po radioterapii apod. Lze očekávat přítomnou autoimunitní nemoc u poruch štítné žlázy a jiných nemocí. Vyskytuje se častěji u žen než u mužů, diskutuje se o souvislosti s užívanou hormonální antikoncepcí. Nejčastěji postižení jedinci jsou ve středním věku a starší ženy, ale nemoc byla viděna také u jiných věkových skupin. Lze předpokládat genetickou dispozici. Strakatá kůže se fyzicky neprojevuje, ale někdy pacienti udávají mírné pálení, svědění a přecitlivělost. Základem opatření je ochrana před sluncem. Vyhnout se venku přímému slunci od 10 do 15 hodin. Nosit široký klobouk, tričko s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Kůži ošetřit známými opalovacími krémy s kvalitním ochranným faktorem. Krémy s obsahem . Omezovat parfémy, drastická mýdla. Dále jde většinou o kosmetické zásahy podle individuálního charakteru potíží, jako jsou například přípravky pomáhající k vyblednutí kůže, laserová terapie, intenzivní pulzní světlo atd. V případě podezření na systémové onemocnění pojiva konkaktujte naši .   Celkovou nabídka přípravků s příznivým vlivem na .

WHO: Výskyt demence se do roku 2050 ztrojnásobí

24.05.2012 00:41 Zdroj: Počet případů demence se podle Světové zdravotnické organizace do roku 2050 ztrojnásobí. Příčinou má být zvyšující se věk dožití a zlepšení lékařské péče v chudších zemích.   WHO podle agentury AP uvedla, že zatímco v roce 2010 na světě žilo s demencí 35,6 milionu lidí, v roce 2030 už to má být téměř dvojnásobných 65,7 milionu a v roce 2050 dokonce 115,4 milionu.   Onemocnění s sebou nese značné sociální problémy i finanční náklady. O většinu pacientů se starají příbuzní, kteří tak na sebe berou velkou část z celkových nákladů v odhadované výši 604 miliard dolarů .   WHO ve své první zevrubné zprávě k tomuto tématu očekává, že finanční náklady na boj s nemocí porostou dokonce rychleji než počet případů. „Katastrofální náklady ženou miliony domácností pod hranici chudoby,“ upozornila generální ředitelka WHO Margaret Chanová.   Demence je onemocnění mozku, které ovlivňuje paměť, chování i schopnost provádět běžné úkony. Projevuje se většinou u starších lidí a ve zhruba 70 procentech případů je jejím důvodem Alzheimerova choroba. Mezi symptomy onemocnění patří kromě ztráty paměti i změny nálad, problémy s komunikací a myšlením.   V bohatých zemích se demence v posledních desetiletích stala závažným zdravotnickým tématem. WHO vybídla k posilování povědomí o nemoci a k posílení pomocných programů všude na světě.   Zatímco v současnosti žije v chudých nebo průměrně bohatých státech méně než 60 procent všech pacientů s demencí, do roku 2050 to bude přes 70 procent. Jen několik vyspělých zemí, jako jsou Británie, Francie nebo Japonsko, má národní programy pro boj s demencí.   WHO upozorňuje, že jednou z hlavních překážek účinnější léčby demence jsou problémy s diagnózou. I v bohatých zemích je více než polovina případů demence odhalena až v její pozdní fázi.   Celková nabídka přípravků .

Kapr na pomeranči

23.05.2012 03:53 Zdroj: Vysoké hladině cholesterolu můžeme předcházet. Stačí vyhýbat se cigaretám, zdravě se hýbat a vynechat z jídelníčku potraviny plné cholesterolu a nezdravých živočišných tuků.   2 porce 35 minut 1 porce = 305 kcal   Postup přípravy: 250g kapra 8 oliv 100 g pomeranče 50 g cibule 2 stroužky česneku Bobkový list Nové koření Sůl   Porce kapra osolíme, dáme do pekáčku, přidáme koření, na kolečka nakrájenou cibuli, česnek a pomeranč. Kapra pokapeme oleje, mírně podlijeme a pečeme doměkka. Na talíři ozdobíme olivami.   Celková nabídka přípravků na .

Účinky chytré houby

22.05.2012 02:50 Zdroj: V současnosti trpíme různými druhy mikrobů, které se vyskytují všude okolo nás. Někomu při návštěvě plovárny napadnou prsty u nohou, jiné se dostanou na intimní místa po použití veřejných toalet. Sama příroda ale nabízí šetrné řešení potíží. Existuje totiž predátor, který takové plísně požírá. A dva Češi po několika letech výzkumů obdrželi patent na různé biopreparáty, které onoho predátora obsahují.   Říká se mu „chytrá houba“, ve skutečnosti se jedná o mykoparazita Pythium oligandrum, jenž ke svému životu využívá jiné houby. Proniká do buněk plísní a kvasinek a vysává z nich pro sebe potřebné látky. Když se napadená houba brání a schovává se, vypátrá ji. Lidskou buňku nechá ale být, ta mu jako potrava neslouží. Po „úklidu“ nežádoucích mikroorganismů. Pythium oligandrum odrůstá s pokožkou nebo nehtem a čisté místo se pokryje normální mikroflórou.   Přípravky, v nichž je „chytrá houba“ obsažena coby účinná látka, nemají žádné vedlejší účinky, takže je mohou používat i děti, těhotné a kojící ženy, lidi se sníženou imunitou, s cukrovkou, žloutenkou a další.   Pod dohledem předních českých mikrobiologů vznikly různé druhy přípravků, které svými vlastnosti nejvíce zasahují daný problém:   Mykóza nehtů Plíseň mezi prsty u nohou a pod nehty je bolestivá i hendikepující. Kromě toho, že ničí nehty a pokožku v jejich okolí, také bolí a silně zapáchá. Biologický přípravek s „chytrou houbou“ bolest omezuje, pomáhá při odstranění mykózy a podporuje přirozený růst a vzhled nehtů.   Vaginální mykóza Onemocnění způsobují kvasinky , které jsou přítomny v organismu každého člověka. Projevuje se svěděním, výtokem, pálením a bolestí při močení a při pohlavním styku. Podle statistik jím u nás trpí až 75 % žen a dívek, z čehož 45 % opakovaně. Důvodem opakovaných potíží může být to, že spóry plísně přežívají pod předkožkou muže, aniž by u něho vyvolávaly jakékoli potíže, a nechráněným pohlavním stykem se vracejí zpět k ženě. Všechny projevy spojené s výskytem kvasinek vyřeší preparát s „chytrou houbou“a pomáhá obnovit fyziologickou mikroflóru.   Paradontóza V ústní dutině se mohou vyskytovat mikrobiální a chemické faktory, které podmiňují vznik aft, zánětů, vyvolávají bolesti dásní, při používání zubních náhrad se mohou objevit kvasinkové organismy.   Příčinou paradontózy bývá působení mikroorganismů a tento bakteriální zánět může vést až ke ztrátě zubů. Aplikovaný přípravek zeslabuje bolest dásní a aktivně působí proti paradontóze.   Obrázek: Chytrá houba   Kožní ekzémy Ekzémů existuje mnoho druhů a k těm nejzávažnějším se řadí atopický ekzém a lupénka.   Atopický ekzém postihuje 15 - 20 % obyvatel a vyskytuje se stále častěji v souvislosti s množícími se alergeny, vzhledem k negativním změnám životního prostředí, ale i z důvodu stresu. Pokožka je suchá, křehká, citlivá a velmi svědí.   Lupénka je neinfekční zánět kůže, který se projevuje vyvýšenými červenými plochami pokrytými bělavými šupinami odumřelých buněk.   Vybrané enzymy produkované „chytrou houbou“ dokážou výrazně ovlivnit stavy atopického ekzému i lupénky. Přípravky obsahují mikroflóru speciálně vyvinutou proti Psoriasis vulgaris a Dermatitis atopica, podporují nechemickou cestou obnovu pokožky, regenerují drobná ložiska lupénky, ovlivňují obranné mechanismy kůže a jsou vhodným doplňkem relaxačních koupelí s účinnou mikroflórou.   Nabízí se i vhodné pro jemnou dětskou pokožku, zvláště náchylnou k atopickému ekzému, podrážděnou a opruzenou.   Hojení ran Při cukrovce obvykle nastávají druhotné komplikace, častěji se vyskytuje ischemická choroba dolních končetin, onemocnění nervových vláken, což spolu s poruchami imunity vede ke vzniku syndromu diabetické nohy, který se vyznačuje častými kožními infekcemi, vředy, pomalým hojením ran a odumíráním tkáně. Onemocněním žilního systému jsou i bércové vředy, mohou se vyskytnout po úrazech, řadí se sem i proleženiny a právě „chytrá houba“ je prostředkem vhodným pro potlačení nepříznivého mikrobiálního osídlení ran kůže a pro stimulaci jejich hojení.   Čeští vědci uvolnili „chytrou houbu“ i pro veterinární využití a pro eliminaci mikroflóry z různých předmětů. Funguje tedy i na potlačování plísní na zdech, kde vroste až půl centimetru do omítky, požere plíseň, zaspóruje se, a pokud přijde s vlhkostí plíseň znova, houba ožije a opět ji zlikviduje.   Přípravky jsou volně prodejné v lékárnách, u veterinárních lékařů a na veterinárních klinikách a v drogériích.   Celková nabídka přípravků na , a .

Příčiny vzniku infekčních nemocí

21.05.2012 00:45 Zdroj: Nedávno jsem v historii biologie našla zajímavý spor mezi objevitelem mikrobiálního původu vzniku nemocí Luisem Pasteurem a jeho oponentem Antonie Béchampem. Ve stručnosti lze Pasteurovu teorii shrnout jako „mikroorganismy létající vzduchem s cílem napadení vyššího organismu a vyvolání nemoci.“ Na základě této teorie stojí vývoj a použití celé řady antibiotik, očkovacích látek, protibakteriálních mýdel a dalších čistících prostředků. Profesor Béchamp považoval naopak za zásadní pro vznik nemoci prostředí, ve kterém k nemoci dochází, tj. vlastní organismus. Mikroorganismy jsou podle Béchampa ve formě tzv. mikrozomat součástí každého organismu, ve kterém se podílejí na výstavbě zdravé tkáně a na odbourávání tkáně poškozené. Prvotní příčinou nemocí je podle Béchampa vlastní tkáň, která je toxicky anebo nevhodnou výživou poškozena a kterou je třeba odbourat, a to, co dnes obvykle popisujeme jako nemoc, je soubor příznaků souvisejících právě s odbouráváním poškozené tkáně. Rozdíl mezi nemocí a příznaky nemoci lze demonstrovat na horečce, která byla dlouho považována za nemoc a kterou bylo doporučováno terapeuticky potlačovat, ale dnes už víme, že horečka je v naprosté většině případů zdravou a přirozenou obrannou reakcí organismu a jejím potlačením se narušuje organismu vlastní obrana. Nemoci jsou podle Béchampa způsobeny nedostatkem výživy buněk anebo toxicitou na jejich úrovni, nelze je „chytit“, ale budujeme si je. Přítomnost mikrobů neznamená přítomnost nemoci, protože mikrobi neovlivňují zdravé buňky. Béchampovu teorii podporuje i tak zvaná ayurvédská „Land and Seed Theory“, která vysvětluje, že jakékoliv semínko může vyrůst a prospívat jen v prostředí, které je pro něj vhodné. Stejně tak i z tisíců mikroorganismů okolo nás anebo přímo v nás mohou prospívat jen ty, které se nacházejí ve vhodném prostředí. Zdravý organismus není vhodným prostředím pro jakýkoliv patologický proces a bez potíží zvládne běžnou mikrobiální zátěž, případně proběhne možné infekční onemocnění v mírné formě a obranyschopnost jen dále posílí. Je zajímavé, že samotný Pasteur na sklonku života vyjádřením "The Terrain is everything, the Germ is nothing" uznal Béchampovu teorii. Vycházíme-li z učení a doporučení Béchampa, tak bude nejlepší obranou před jakýmikoliv infekčními a chronickými nemocemi budování zdravého organismu cestou prevence. Prakticky to znamená investování do zdravé výživy namísto celé plejády léků, očkování a dalších obranných prostředků, dále pak prevenci ve formě pravidelného pohybu, zdravého spánkového režimu, pozitivní myšlení, nekuřáctví apod. Sama nevím, kdo měl pravdu, a vlastně ani jestli existuje absolutní pravda. Jistě však vím, která z teorií lépe odpovídá mému chápání světa i logice . Jsem si jistá, že mé chování, strava a životní styl zásadně rozhodují o mém zdraví. Zdravotní potíže chronického rázu nepovažuji za vinu útočných mikrobů létajících okolo nás ani démonů, ale za vybočení při budování zdraví. Moje doporučení Při všech chronických zdravotních potížích doporučuji zamyslet se nad možnými příčinami a nejdříve je vždy hledat ve vlastním chování, životním stylu, myšlení a stravě. Naprosto logicky je podle mne vhodné řešit všechny zdravotní potíže neakutního rázu především kauzálně, tj. cestou úpravy životního stylu, který vznik nemoci umožnil. V případě neschopnosti nalezení příčiny nemoci anebo nejistoty doporučuji u chronických potíží vždy konzultovat i s lékaři zabývajícími se diagnostikou a terapií pomocí některé z přirozených terapeutických metod .   Celková nabídka přípravků na .

Len

20.05.2012 02:56 Zdroj: Někdo má vlasy jako len, někdo i oči. Tedy obvykle se to o očích dá říci jen tehdy, že se jedná o modře kvetoucí kultivar, protože v případě bíle kvetoucího by se mohlo jednat o rozvinutý šedý zákal posluchače, eventuelně i mluvčího . U vlasů se jedná většinou o příměr s hrubými, nesnadno česatelnými a pevnými světlými a dlouhými vlasy, které mají určitou podobu s vlákny lnu sbíraného krátce po odkvětu z hustě setých porostů pěstovaných za účelem produkce těchto textilních vláken na chudších půdách vrchoviny a podhůří.   Nejznámějším propagátorem lnu je Večerníček s Krtečkem, kterak si druhý jmenovaný organizoval dodávku svých nových pracovních kalhot – a to přeci zná každé malé dítě. A dokonce i většina pokročilých dospělců ve svém dětství shlédla tuto klasickou Krtečkovu instruktáž, neboť je to nádherně roztomilý filmově historicky nadčasový počin.   Len se pro kvalitní vlákna zpracovává na pevné, odolné, hrubé a levnější textilie , nitě, koudel a další analogické produkty. Aby dobře rostl do metrové výšky, je ho potřeba hnojit na podzim chlévskou mrvou, která do jarní sadby ze sebe udělá pro len ideální hnojivo. Hnojíme-li však na jaře, tak to zořem a proto vbrzku s hořem zaořem . Len je totiž zrovna na tohle citlivý. A také na plevely.   Len ale kromě vláken umí udělat, když se nechá dozrát až do opadání listů, i semeno pozoruhodných vlastností, které neunikly našim hladovým a šikovným předkům už z mladší doby kamenné. Objevili, že obsahuje více než třetinu docela dobrého oleje, který však rychle žlukne a vysychá. Vyhazovat se ale včas nezkrmený nemusí, protože je z něj výborný konzervační lak na dřevo známý jako fermež. Přidáním barviv tak vznikla celá paleta všeobecně známých fermežových barev. Také se používá v kosmetice a úklidové chemii, mýdlech atd.   Takže len je pro textilní a barvivářský průmysl velmi důležitou surovinou. A to lze navíc ze zbytků po vylisování připravovat obdobu mouky, použitelnou pro vysoký obsah bílkovin a škrobů pro krmení zvířat, která zase musejí udělat přeci pro pěstování to hnojivo… Jen je potřeba učinit technologické opatření pro odstranění jedovatého kyanovodíku, který se v malé míře pomalu uvolňuje z drcených semen hydrolýzou kyanogenních glykosidů, jejichž poměr je ve složení kolem 1,5 % a produkce kyanovodíku údajně asi do 1,5 g na kilogram semene lnu. Proto se podává drceného semene lnu zdravému člověku až 2 polévkové lžíce za den.   Len je důležitou pomůckou alternativní medicíny a významnou potravinou. Proto je potřeba vědět, že ze semene nedrceného lnu se kyanovodík téměř nevylučuje. Zato se z něj za studena vylučuje značné množství slizu, které je uloženo hlavně pod slupkou semene. A sliz je veliký kamarád našich trávicích sliznic.   Naše sliznice si slizu podobný hlen pro ochranu před vlastními trávicími šťávami tvoří samy. Když jim to ale při zánětech, katarech, podrážděních a poruchách nejde, tak použití slizu lnu zabrání natrávení vlastní tkáně. Zvláště ráno, kdy žíznivý a hladový organizmus v zájmu co nejrychlejšího získání živin dává do snědené potravy nejagresivnější trávicí šťávy.   V místech nedostatečného chránění sliznic žaludku a dvanáctníku hlenem dodá před jídlem na lačno vypitý studenovodný až vlažnovodný výluh do těchto lokalit náhradní sliz. Žíznivé tělo si ho zde odebráním vody snadno zahustí a zvýší tak odolnost slizu před chemickým nárazem trávicích šťáv. Je to tak chytře zařízeno, že právě tam, kde je přirozeného ochranného vlastního hlenu nejméně, tak tam se nejsnadněji vstřebává voda z požitého slizu lnu a tak se trávicí orgány výborně automaticky chrání před svými vlastními nebezpečnými trávicími šťávami, které jinak snadno v nechráněném místě vyžerou třeba vřed nebo ve větším úseku hlenoledabyle chráněném až plošný zánět. Na stejném principu se ještě lépe lidově používá čerstvě vyždímaná škrobová šťáva z měli dužiny syrové brambory.   Pro aplikaci ochrany sliznic je výhodnější namočit semeno lnu na hodinu až celý den do měkké vlažné vody, scedit a před většími jídly asi půl hodiny vždy decku až dvě vypít. Lze to ale vzít i se semenem dohromady.   Nedrcené semeno lze při potížích se střevní prostupností a zácpou i sníst. Výhodnější je semeno nemáčené nebo jen krátce, aby pouštělo slizy až dál ve střevě. Poznamenávám, že máčené semeno lnu nejde kousat, protože vám mezi zuby vždy díky slizům klouže a uhne, takže ho prostě musíte jen tak polykat a kousání jen jako ze zvyku markýrovat.   Nemáčené nebo jen čtvrt až půl hodiny máčené nedrcené semeno lnu je výhodné při zácpách pro svoji hladce slizovitou a zcela mimořádnou šetrnost a laskavost vůči střevu. Nabobtnalým slizem nám také snižuje pocit hladu a lze tento postup s výhodou využít i při hladových dietách, když není co jíst nebo za účelem hubnutí. Drcené nebo mleté semeno je ale naopak kalorická bomba plná koncentrované energie z oleje, bílkovin a škrobů. Ale jak jsme si již výše řekli, dvě lžíce za den vás nezabijí…, ani deset… Určitě vás potěší, že ještě nebyl zaznamenán a popsán případ otravy lnem .   Při trávicích potížích spojených se záněty nebo zácpou se někdy doporučuje i zápar semene, při kterém se ale část slizů vyšší teplotou vysráží. Při stejných potížích se používá také drcené semeno, které ale takto velice rychle žlukne. Proto se ho musí nadrtit jen nezbytné množství nebo je vhodnější ho po nadrcení konzervovat zalitím kvalitním olejem jiným, například brutnákovým nebo pupalkovým . Tradičněji se do mletého semena lnu přidávala marmeláda, kompot nebo mléko a hned se to snědlo.   Při použití drceného semena nebo oleje z něj existuje nebezpečí u lidí s citlivým žlučníkem, že si vyzkouší bolest křeče neúspěšně se stahující svaloviny tohoto orgánu, která mívá tři hlavní příčiny. Jednak nestažlivý žlučník plný kameniva nebo bahna, dále vysoký odpor žlučovodu vedoucího do dvanáctníku pro stažený vývod do dvanáctníku křečí nebo zánětem a konečně zanesený neprůchodný žlučovod. Potom je záchranným pásem nešťastného žlučopudného nešťastníka zeměžlučová směs s hořkými bylinami.   Také by to šlo všechno uřezat nebo vyřezat. Za byliny a kvalitnější potraviny si musíte připlatit, ale uřezání vyjde klienta levněji a tedy zdánlivě výhodněji… Ono uřezat lze v indikovaných případech na těle kde co a je toho úctyhodný seznam; vyberte si dle vlastního uvážení… Pamatujte, že nikdy není člověk úplně zdravý, jen nedostatečně vyšetřený!   Nálev ze semene lnu do 45° C se používal také při cukrovce, dně, hostci, chrapotu, dráždivém kašli, klimakterických a premenstruačních potížích, krvácení z plic, zácpě aj. Zevně zase na změkčování pokožky, ekzémy, na obklady při různých kožních afektech. Příkladně k urychlení dozrávání furunklů, vředů, píštělů, akné. Kloktalo se při všemožných problémech v dutině ústní a v krku. Přikládaly se obklady na prostatu, staré jizvy a zkusmo na cokoli rozbitého. Často se užívalo semeno vařené v mléce. Podobně se využívaly také mouce podobné zbytky po lisování semene.   Zevně se aplikoval čerstvý lněný olej, který je zajímavý hlavně obsahem lignanů a esenciálních nenasycených mastných kyselin.   Například na popáleniny se olej aplikoval v emulzi s vápenným mlékem, samotný na lupénku, ekzémy, suché vyrážky, akné, svědící kůži, kuří oka, bradavice, pásový opar, pro zvláčnění podkožních vaziv při podvrtnutích a na zduřelé uzliny. Vnitřně se lněný olej uplatnil při premenstruačním syndromu, vysokém tlaku, angíně pektoris, sklerotických změnách, lehké demenci, zácpě, cholesterolu, artritidě a dalších kloubních potížích. Nakonec nutno vždy setřít, aby nedráždil při vysýchání.   Zajímavým uplatněním lnu je jeho překvapivě příznivý efekt při rakovinách. A to zvláště střev, trávicích orgánů, jater a výrazně méně i u ostatních typů rakovin. Zdá se, že jedovatý kyanovodík pravidelně postupně uvolňovaný v pro organizmus neškodné dávce, zasahuje nádorové buňky díky jejich zvýšené látkové výměně razantněji než ostatní tkáně a pro rakovinovou tkáň je tak toxický mnohem více než pro zdravou. Rozpadající se nádorové buňky jsou odstraňovány bílými krvinkami, které se je naučí rozpoznat a potom mnohem snadněji identifikují metastázy a eliminují i je.   Tento model účinku podporují i lidově léčitelské zásahy pomocí semen meruňky nebo hořkých mandlí , u nichž je ale větší a tím nebezpečnější problém s fluktuacemi koncentrací kyanovodíku než u lnu, který ho uvolňuje stejnoměrněji a dlouhodoběji, pro organizmus šetrněji.   V tomto případě je doporučena jako základní dávka 1-3 polévkové lžíce semene lnu drceného na tříštivém kávomlýnku například na mixéru, které se ihned smíchají s jednou lžící měsíčkového oleje , ostropestřecového oleje nebo alespoň lněného a 1-4 lžícemi tvarohu nebo bílého jogurtu, což zlepší výdej trávicích šťáv a tím proces hydrolýzy glykosidů. Jídlo je to takové tříchlapové – dva vás drží a jeden krmí. Užívá se 1-3xD podle indikace choroby, celkové hmotnosti, sešlosti, věku a odhadu odborného lékaře, za kolik dnů asi umřete. Samozřejmě bych osobně doporučil množství dalších doplňujících doplňků, životosprávních pravidel a nelevných bylinných přípravků, zvláště ostropestřecové kaše . Faktem je, že za to lze obdržet sice logickou, leč toliko naději. V případě, že jste opuštěni zdravotním systémem do několikatýdenního domácího dožití po neúspěšném vyzkoušení všeho oficiálního – proč ne?   Když toto děláte jako dvouměsíční kůru v prevenci rakoviny jednou za 2-3 roky, postačí 1-2xD.   Len se na první pohled nezdá, ale je to borec. Nu, každý dříve neúspěšně stoličně vyměšující stařec nebo vítěz nad rakem mi dá za pravdu.   Celková nabídka přípravků obsahující .

Nová studie odhalila, že drahá magnetická rezonance, do které jsou ženy nuceny z důvodu vyšetřeni ra

19.05.2012 01:02 Zdroj: Magnetická rezonance, známá také pod zkratkou MRI , je stále více využívána za účelem vyšetření rakoviny prsou, stejně tak se stále více využívá při samotné operaci prsu v případě, že rakovina byla zjištěna. Evidentně to znamená, že náklady na zdravotní péči prudce narůstají, jelikož více a více ženám je kromě mamografie doporučena také magnetická rezonance. Nátlak začal v roce 2007. V tom čase stálo, dle the New York Times, vyšetření prsou magnetickou rezonancí 1 000 až 2 000 amerických dolarů, a někdy dokonce víc – je to nejméně desetinásobek nákladů na běžnou mamografii. Takže za každých milion vyšetření prsou magnetickou rezonancí, které jsou každoročně v USA uskutečněny, vzrostly náklady na zdravotní péči jen z tohoto jediného důvodů o nejméně jednu miliardu dolarů. Jen někdy, ale ne vždycky, jsou tato vyšetření hrazená ze zdravotního pojištění.   Samozřejmě, i přes tyto enormní náklady, jediným důvodem, proč by měli lékaři a léčebná centra přesvědčovat ženy, aby podstoupily toto drahé vyšetření, by měla být existence přesvědčivého důkazu, že vyšetření prsou magnetickou rezonancí má vynikající výsledky v odhalování rakoviny prsou a/nebo v její léčbě. Ale to není pravda.   Ačkoliv může být těžké tomu uvěřit, tady je šokující pravda, tak jak byla publikována v prestižním lékařském magazínu The Lancet. Monica Morrow, společně s kolegy z newyorského centra pro léčbu rakoviny , provedla pečlivý výzkum posledních deseti let. Jejich cílem bylo prozkoumat tvrzení, že vyšetření prsou magnetickou rezonancí při hledání a léčbě rakoviny prsou je skutečně efektivní. Zjistili ale pravý opak. Je jenom málo nebo téměř žádné důkazy, že vyšetření prsou magnetickou rezonancí by bylo pro většinu žen prospěšné. Ve skutečnosti tedy neexistují žádné objektivní důkazy, které by potvrdily, že vyšetření prsou magnetickou rezonancí je obzvlášť účinnou pomocí při operaci se zachováním prsu.   Přemlouvání žen k vyšetření prsou magnetickou rezonancí bez důkazu, že to zvýší jejich šanci na vyléčení Nová studie ukázala, že vyšetření prsou magnetickou rezonancí může být přínosným v případě žen, které mají vysokou pravděpodobnost, že onemocní rakovinou prsu z důvodu dědičných předpokladů. Nicméně, podívejme se na toto tvrzení z hlediska dlouhodobého přežití klientek. Dle vyhlášení v médiích, výzkumníci poukázali na to, že zatímco vyšetření prsou magnetickou rezonancí u těchto rizikových žen může odhalit tumor, který nebyl odhalen mamografem a ultrazvukem, „jenom málo víme o tom, zdali má tato lepší detekce nějaký vliv na vyléčení.“   Dle výsledků výzkumného teamu, to že vyšetření prsou magnetickou rezonancí je přesnější, ještě neznamená lepší výsledky operace, stejně tak neznamená lepší prognózu u žen, u kterých bylo toto vyšetření uskutečněno před operaci. „Dostupná data nenasvědčuji tomu, že by magnetická rezonance zlepšovala účinnost při operaci se zachováním prsu nebo, že by zvyšovala pravděpodobnost dosáhnutí negativních okrajů při následném chirurgickém zákroku.“   „Magnetická rezonance je v posledních letech velice využívána, jelikož se předpokládá, že její zvýšená citlivost při odhalování rakoviny zlepší vyhlídky pacientů na vyléčení,“ říkají autoři tiskové zprávy. Co je ale rozhodující: bylo zjištěno, že neexistuje žádný konkrétní důkaz, že by vyšetření prsou magnetickou rezonancí vedlo k tomu, že tyto pacientky budou žít déle než by žily, kdyby toto vyšetření nepodstoupily.

Antibiotika - Zázračná zbraň přestává zabírat

18.05.2012 03:14 Zdroj: Objev antibiotik se považuje za největší pokrok v oblasti zdraví od zavedení moderní kanalizace. Dokážete si vůbec představit, že jediné škrábnutí dříve mohlo znamenat infekci a smrt? Jenže původci nemocí jsou stále odolnější a lékaři ztrácejí jednu část antibiotického arzenálu po druhé. Přestávají totiž zabírat! Hrozí, že vůbec nebudou účinkovat? A kdy je tedy brát a kdy se jim naopak vyhnout?   Objev penicilinu – náhoda či chyba Antibiotika jsou sice vymožeností 20. století, ale už 2500 let př.n.l. používali staří Číňané k léčbě infekcí obklady z plesnivého sojového mléka. Stopy antibiotik byly nalezeny i v kostrách starověkých Egypťanů.Ve středověku chirurgové přikládali na rány plesnivý chléb.   Skutečný vědecký rozvoj antibiotik však začal až jednoho deštivého odpoledne v září roku 1928. Tehdy si skotský bakteriolog Alexander Fleming povšiml jedné z mělkých skleněných misek, v nichž pěstoval bakterie. Zapomněl ji umýt a teď se tam šířila zvláštní zelená plíseň. Kolem ní se táhla průsvitná vrstva, kde žádné bakterie nerostly. "To je zvláštní," prohlásil prý udiveně. Právě objevil první antibiotikum na světě.   Tento muž je objevil Alexander Fleming Narodil se ve skotském Lochfieldu v rodině farmáře. Učení mu šlo dobře, a tak bez obtíží vystudoval lékařství v Londýně. V jeho životě hrály velkou roli náhody. Ta první se odehrála v roce 1902, kdy na školu nastoupil Almtothe Wright. Fleming sice udělal potřebné zkoušky na chirurga a v nemocnici bylo i volné místo, Wright však pro svoje střelecké družstvo potřeboval dobrého střelce. A tím Fleming byl. Tak se dostal do Wrightovy laboratoře a věnoval se výzkumu. mimo jiné stafylokokům. A tady se odehrála ta druhá náhoda. Na špatně umytých Petriho miskách se objevila plíseň, která zabila všechny bakterie v okolí. A tady byl počátek zázračného léku později nazvaného penicilin. Za penicilin Fleminga povýšil král Jiří VI. do šlechtického stavu a v roce 1945 obdržel se svými spolupracovníky Nobelovu cenu. Alexander Fleming zemřel 11. března 1955 na srdeční infarkt. Byl prohlášen národním hrdinou a jeho ostatky uloženy v Katedrále svatého Pavla v Londýně.   Zrodil se základní lék Fleming usoudil, že se do laboratorní misky dostal oknem nějaký výtrus a usadil se v ní. Dalším zkoumáním zjistil, že tato plíseň vylučuje jakési žluté kapky, které ničí bakterie stejně spolehlivě jako plíseň sama. A to dokonce i zředěná až v poměru 1:800. Plíseň později pojmenoval Penicillium notatum, pro podobnost ke štětci . Název se následně zkrátil na penicilin. Ovšem cesta penicilinu nebyla jednoduchá – Fleming nedokázal vyvinout techniku, jak získat čistý penicilin, a tak se tento skvělý lék ještě víc než deset let nevyužíval. Až v roce 1941 badatelé Howard Walter Florey a Ernest Boris Chain ověřili jeho výsledky laboratorně na zvířatech a posléze na nemocných lidech. V roce 1942 jej začaly vyrábět největší farmaceutické firmy, o rok později se už dodával do armády na léčení raněných. Lidé jásali, že tím lidstvo navždy získalo zbraň proti infekčním nemocem. Lékaři doufali, že penicilin porazí i rakovinu a tuberkulózu. Další antibiotika byla objevována jako na běžícím pásu.

Alergie? Jiný pohled

17.05.2012 00:47 Zdroj: Celostní medicína vidí lidský život a všechny nemoci jako harmonický, zákonitě provázaný komplex psychiky a jednotlivých tkání na pozadí vrozených sklonů. Také moderní klasická medicína již několik desetiletí uznává propojenost psychiky a tělesných chorob – tzv. psychosomatická onemocnění. Existuje i zkratka PNEI, což značí psycho-neuro-endokrino-imunitní osu.   Každá myšlenka či emoce vytváří v mozku specifické řetězce aminokyselin , jež můžeme považovat za jakousi buněčnou řeč. Každé hnutí mysli se tedy okamžitě zhmotní do této formy a krví doputuje k buňkám, které jsou na ně citlivé a dokážou je „číst“ nebo jim „naslouchat“. Funguje to jako klíč a zámek. Například buňky ledvin více slyší na strach, partnerský nesoulad, jaterní zase na agresivní podněty, vztek apod. Když psychické podněty trvají delší dobu, mohou v příslušné tkáni vyvolat onemocnění.   Celostní medicína Proč tak obšírný úvod? Protože i alergické reakce mají zdroj v tomto celostním systému. Jsou doklady o tom, že člověk v hlubokém bezvědomí nereaguje alergicky při kontaktu s látkou, na kterou je jinak alergický. To jasně dokládá, že původ alergie je v psychice. O tom píše řada autorů zabývajících se psychoanalýzou, např. Rüdiger Dahlke ve známých dílech , Nemoc jako symbol aj.   Alergie je jednou z poruch imunity a ta je, jak jsme si řekli, úzce propojena s psychickými vlivy. Já pro názornější představu používám poněkud zjednodušenou klasifikaci imunitních poruch. Rozlišuji imunitu slabou , kdy je imunitní systém nevýkonný, imunitu zmatenou , kdy imunita napadá vlastní tkáně, a imunitu hysterickou, což je právě alergický způsob reakce na běžný neškodný podnět, jako je pyl, chlupy, roztoči či různé potraviny.   Jakýkoliv příznak nemoci, tedy i alergie, má zákonité opodstatnění, jímž k nám hovoří naše podvědomí. Malý příklad: Alergická reakce na pyly, vejce či srst koček a psů má společný jmenovatel – sex. U pylů jde o rozmnožování rostlin, u vajec o nový život opeřence a kočky a psi reprezentují šelmy, tedy pudovost. Majitel tohoto velmi běžného typu alergie má tedy hluboký psychický blok v oblasti sexu. Nedokáže se zpravidla přirozeně uvolnit, v této otázce je nepřirozený a hraje roli… Je zajímavé, že těmito alergiemi trpí lidé na Západě. Lidé necivilizovaní či primitivní takové projevy nemají.   Snad proto je tak obtížné alergie léčit. Chemické léky typu antihistaminik, bronchodilatancií či hormonů pouze tlumí alergické projevy. Podstaty se ani zdaleka nedotknou. Homeopatické symptomatické léky obdobně působí jen na projevy, nikoli podstatu, alespoň však s tím rozdílem, že nepoškozují organismus. Léčit alergie je možno psychoterapií, prací s podvědomím, konstituční homeopatií či autopatií. Rozhodně je nutné si uvědomit , že příčina alergických potíží není v okolním světě, tedy v tzv. alergenech, nýbrž v nás samotných…   Celková nabídka přípravků na .

Susacův syndrom

16.05.2012 03:01 Zdroj: Susacův syndrom je autoimunitní onemocnění postihující nejmenší cévy a kapiláry v mozku, v sítnici oka a ve vnitřním uchu. Důsledkem zánětu je postupné poškozování tkáně - tzv. ischemické poškození, jež vzniká důsledkem snížení průtoku krve a kyslíku. Vlastní imunitní systém pacienta mylně útočí proti výše jmenovaným tkáním svého těla. Nemoc se bude projevovat podle rozsahu a místa napadení touto autoimunitní nemocí. Rozlišujeme tedy příznaky mozkové, které se projeví různými poruchami funkcí a neurologickými příznaky. Příznaky oční budou provázet poruchy vidění a příznaky vnitřního ucha se budou projevovat ztrátou sluchu, závratěmi a projevy šumění, pískání či hučení v uchu. Průběh a prognóza nemoci je závislá na včasném rozpoznání autoimunitní podstaty a zastavení působení protilátek na endotelové buňky popsaných céviček.Syndrom je pojmenovaný po Dr. Johnu Susacovi z Winter Haven, FL, který jej jako první popsal v roce 1975. Susacův syndrom se často špatně diagnostikuje. Mnoho času uplyne v neprospěch pacienta, když se první příznaky projevují coby netypické migrény, Meniérova nemoc, nebo dokonce jako psychiatrické onemocnění. Na syndrom se pomýšlí až při podezření na různé atypické roztroušené sklerózy , neobvyklé demyelinizační onemocnění, nezánětlivé cerebrovaskulární onemocnění, autoimunitní revmatologické nemoci, či onemocnění nádorové. Syndrom se někdy skrývá pod obecným označením encefalopatie.V ideálním případě by měla být léčba založena na: Přesné představě o příčině onemocnění - to je stále základním problémem a chápání příčiny je velmi neúplné. Dosud není žádná komplexní, systematická a prospektivní studie klinických příznaků, klinického průběhu a léčby tohoto syndromu a nebyly provedeny žádné kontrolované léčebné studie. Proto léčba zůstává stát na historicky neefektivním postupu při použití imunosupresivních prostředků s cílem alespoň zastavit zákeřný postup protilátek a zpomalit tím poškození.   Celková nabídka přípravků na .

Příručka pacienta 29 - O propojení emocí se zdravím nebo nemocí

15.05.2012 00:27 Zdroj: Někteří lékaři zjevně pohlíží na lidi spíše jako na souhrny orgánů než na komplexní, myslící a cítící bytosti. Věnují jen malou péči tomu, aby vás poznávali jako osobnost, zajímali se, s čím si děláte starosti, jaká je situace ve vaší rodině, zda nemáte finanční potíže, či zda ve vašem životě nejsou nějaké další stresové faktory.   Je záležitostí posledních let, kdy hodně lékařů začíná připouštět spojitost mezi emocemi a zdravím, spojitost, kterou si jejich pacienti intuitivně rozvíjí celé roky. Pomalu a zdráhavě lékařská profese přijímá spojitost mezi stresem a vředovou chorobou, ale mnoho lékařů ještě nepřijalo fakt, že váš dobrý emoční stav může ovlivnit jakoukoliv fázi ve vašem životě. V těchto dnech se začínají hodně vyskytovat studie, které dávají do souvislostí stres s různými zdravotními problémy. Zde jsou některé příklady: lidé při stresové zátěži jsou mnohem náchylnější k obyčejnému nachlazení, častěji se u nich projevuje vysoký krevní tlak, mají více infarktů nebo trpí víc opakovanými výskyty zhoubných nádorů v oblasti hrudníku.   Praktičtí lékaři často zastávají názor, že jejich povinností je v prvé řadě se ujistit, že jejich pacienti nemají "lékařskou" příčinu svých chorobných příznaků. Jen pokud všechna vyšetření vyzní negativně, začne lékař uvažovat o přítomnosti psychologických faktorů - nebývá tomu tak ale vždy. Pokud by lékař přijal porozumění psychologického působení na tělesné choroby už od samotného počátku své analýzy, mnoha přebytečným vyšetřením by se takto dalo vyhnout. A mnoho pacientů by s takovým postupem bylo mnohem více spokojených. Ale pokud by lékař uznal předpoklad, že stres nebo deprese mohou být přídavnými faktory vzniku chorob, neznamená to, že by tím měl popírat opravdovost pacientova strádání.   Lékaři se možná cítí nesví, když mají diskutovat o faktorech, které považují za "nevědecké", jako třeba emoce. Někteří cítí, že by nevěděli, co dělat s podobnou informací, kterou získali od pacienta. Jiní mívají obavy, že jejich pacienti by se cítili poškozeni nebo si budou myslet, že jejich stesky nejsou brány vážně. Podle mé vlastní zkušenosti je většina pacientů ráda a zbaví se břemene, když mohou diskutovat o těchto věcech a pochopit jejich podíl na zdravotních potížích.   Jedním z největších problémů je, že obcházením zjištění pacientova psychického stavu bývá pomíjena potenciálně smrtelná choroba - deprese. Podle výzkumů lékaři selhávají při diagnostice psychické choroby v rozsahu od 45 do 90% všech případů, se kterými se setkají. Většina lidí, kteří trpí depresí, nejdou za psychiatrem, ale obracejí se na ordinace lékařů primární péče, jako jsou rodinní lékaři nebo internisté.   A velmi často si takoví pacienti vůbec nestěžují na depresi. Podobně jako mnoho lidí bez deprese i oni si stěžují na bolest hlavy, problémy se žaludkem nebo na únavu. A protože se příznaky deprese skutečně překrývají s mnoha jinými chorobami, mají lékaři často snahu provádět některá vyšetření, která by vyloučila jiná vážná onemocnění. Jestliže se však lékařům nepodaří rozeznat depresi a ona přítomna je, důsledky mohou být až tragické.   Zmýlená při diagnóze deprese zpravidla vede k nadbytečným laboratorním testům a co je ještě důležitější - ke zbytečnému strádání a v mnoha případech i k sebevraždám, jimž bylo možné zabránit. Deprese je téměř vždy léčitelná. Každý rok se tisíce lidí vrací zpět z pokraje sebevraždy, aby žili spokojený a produktivní život.   Deprese často vede přímočaře k diagnóze, pokud lékař věnuje chvilku tomu, aby položil několik prostých otázek. Jak vám chutná jídlo? Jak spáváte? Jste smutný? Pláčete hodně? Pomýšlíte někdy na sebevraždu? Někdy jen stačí, když praktický lékař vytvoří atmosféru, z níž pacient cítí jeho vůli naslouchat. Jestliže žena řekne, že její manželství je jako na skále, lékař by mohl reagovat otázkou: "Co se vlastně děje?" A tím ji povzbuzovat k vylíčení podrobností. Jestliže však lékař reaguje: "Hmmm. A kde vás něco bolí?", pacientka zřejmě pomlčí o svých partnerských problémech a příležitost k rozlišení její deprese může být ztracena.   Protože by lékaři neměli pomíjet diagnózu deprese, radím všem potenciálním pacientům - pokud si myslíte, že máte depresi, řekněte to. Pokud váš lékař tomu nebude naslouchat, najděte si raději jiného.     Celková nabídka přípravků na .

Rozumné a praktické rady

14.05.2012 02:44 Zdroj: To, že jsme něčemu po dlouhá léta věřili, ještě neznamená, že to musí být pravda. První pravidla přijímáme od svých rodičů a učitelů, kteří se nás snažili vybavit radami, jež nás ochrání při styku s okolním světem. V těchto radách se často vyskytují slova jako „měl bys a neměl bys“ nebo „musíš a nesmíš“. Poučují nás o nebezpečí ohně, silnic, že se nesmí chodit na kraj skály, nebo mluvit s neznámými lidmi a jsou to dobré rady, které nám pomáhají se cítit bezpečně. To, co patří mezi tzv. rodinná úsloví nebo přesvědčení, může jejich příjemce na celý život ovlivnit. Některé poučky vyslovené s dobrým úmyslem pomoci může dítě špatně pochopit, protože ještě neumí dobře rozlišovat, kdy je použití určitého pravidla vhodné a kdy nikoli. Taková přesvědčení se ukládají do paměti a mohou ovlivnit naše jednání o mnoho let později. Přijde čas, kdy je třeba pochybovat o pravdivosti těchto pravidel a podívat se, zda platí i v současných podmínkách a odpovídají naší vnitřní pravdě. Od rodičů i jiných osob, které se o nás starají, dostáváme mnoho rozumných a praktických rad, ale některé, které se hodily v době našeho dětství, už prostě neplatí. Kamenem úrazu je často strach. Stojí za to se však rozhodnout najít odvahu a opustit zastaralý hodnotový systém. Velmi často jsme rozhodně odmítali rady, které jsme slýchali v dětství a najednou slyšíme, jak je vnitřní záznam nebo přesvědčení, které je uloženo v paměti a nahradit jej novým. Pravidla a systémy přesvědčení je třeba čas od času zhodnotit a zjistit, zda jsou ještě nadále v harmonii.   Paměť je jen pomůcka a ne zákon, a měli bychom ji čas od času zásobit novými potřebnými informacemi. Změna paměťových záznamů není snadná a vyžaduje mnoho odvahy a vytrvalosti. Je smutné, že i dnes, v dospělosti, potřebujeme skrývat své skutečné pocity a nedovolíme si ukázat své obavy a úzkosti.   Jestliže v mládí slýcháme, že jenom nafoukanec se chlubí svými úspěchy a neustále jsme kritizováni a trestáni za každý nezdar, zvykneme si a naučíme se trestat sami sebe prakticky bez ohledu na to, co děláme. Jakoukoliv chválu pak popíráme a odmítáme. 90% lidí se upíná k okolí, ne k sobě. Blok z dětství je největší omezení. Jsou pouze někteří, kteří překročí hranici a nebojí se. Zvítězí pocit nad rozumem. Duše je silnější. Prožívejte svůj život ve shodě s tím, jaké světlo je ve Vás, nebo shoříte. Z pohledu duše není žádný neúspěch, jen pohyb. Ale na úrovni osobnosti jsme postaveni před skutečnost: Úspěch nebo selhání. Dát najevo své pocity nebo zůstat zticha. Radost nebo smutek. Aktivita nebo záhalka. Pokud si sami sebe nevážíme, budeme se stále setkávat s lidmi, kteří nás budou utvrzovat v tom, že „nejsme dost dobří“. Když jsme nejistí, budeme potkávat lidi, kteří jsou také nejistí a hledají někoho, kdo má ještě méně sebedůvěry než oni, což jim dělá dobře. Tvůrci svých iluzí jsme my sami.   Vězíme v kolotoči událostí na základě našich reakcí. Když jsme byli malí, říkali nám, že sedět a být zticha je dobře, kdežto běhat a smát se je špatně. Je to úplně obráceně! Ukázka z knihy .

Využíváme svůj mozek naplno?

13.05.2012 00:27 Zdroj: V populární i akademické literatuře se mnohé popsalo, pokud jde o využívání mozkové kapacity lidského mozku. Často třeba můžeme slyšet mýtus, že člověk využívá pouze deset procent mozku, přičemž zbývajících devadesát procent je nám nedostupných, nepoužíváme množství funkcí, ke kterým nemáme přístup, nemáme možnosti jejich trénování apod. Tyto výroky nejsou tak úplně přesné, vždyť třeba svalů máme více než 600, ale v danou chvíli nepoužíváme všechny, jiné používáme, když jedeme na kole, jiné, když sedíme, stojíme, když hrajeme tenis, smějeme se, otevíráme klíčem dveře apod. Můžeme říct, že v určitou chvíli využíváme větší množství svalů, jiné vůbec, nebo téměř vůbec, a jiné svaly, nebo skupiny svalů využíváme víc, nebo při dané aktivitě přednostně. Při různých fyzických nebo duševních aktivitách na podobném principu funguje náš mozek, při hraní tenisu, jízdě na kole, usmívání se, otevírání dveří klíčem, ale třeba i řešení matematického úkolu, dešifrování výrazu tváře našeho partnera v komunikaci, vzpomínání si na dovolenou z minulého léta, tyto všechny aktivity v různé míře zapojují různé oblasti mozku, které se spojují buď s našimi schopnostmi souvisejícími s hrubou či jemnou motorikou, pamětí, emocemi, myšlením, usuzováním a spoustou různých dalších funkcí. V některém okamžiku se do činnosti víc zapojují některé jiné mozkové struktury, podle toho, co provádíme nebo funkční magnetická rezonance a jiné, které umožňují monitorovat aktivitu mozku v průběhu různých činností sympatičtí. Tyto neurologické zobrazovací techniky umožňují znázornit aktivitu různých částí a struktur mozku – které podobně, jako u příkladu s kosterním svalstvem – se v různé míře zapojují do různých činností, a to podle prováděné aktivity . Náš mozek tedy využíváme pořád, a podle povahy dané činnosti v daný okamžik zapojujeme různé jeho struktury a oblasti, zatímco jiné jsou využívány okrajově nebo vůbec. Jindy naopak, právě tyto jsou pro danou aktivitu klíčové a v součinnosti s jinými nám umožňují optimální a funkční působení v našem životě. Mýtus o desetiprocentním využívání mozku se zvláště vztahuje na zapojení různých kognitivních schopností, avšak existují třeba lidé, u kterých jsou tyto schopnosti opravdu nadmíru rozvinuty, např. dokážou v mysli velice rychle provádět různé matematické operace, sčítat, odečítat nebo násobit zpaměti víceciferná čísla, nebo si zapamatovat ohromné množství informací, čísel či textu , avšak tito lidé často nejsou schopni obstát v běžném, praktickém nebo sociálním životě, neumějí fungovat v sociálních vztazích, neumějí odečítat „mezi řádky“ zejména, co se týká emocí, sociálních důsledků jednání, nebo třeba navzdory jejich kognitivním či intelektovým schopnostem nejsou natolik rozvinuty jejich motorické dovednosti, nejsou třeba natolik šikovní v běžných každodenních aktivitách, kde potřebujeme naši jemnou motoriku . Koho mozek pak tedy funguje víc? Tento mýtus se může spojovat s tím, že se nadsadily určité informace ohledně nervové soustavy a některá fakta, na kterých je založen a z nich vychází. V lidském mozku se odhaduje počet nervových buněk, neuronů, kolem 100 až 150 miliard. Při tak závratném počtu je neuronů pořád desetkrát méně než podpůrných buněk, tzv. neuroglie. Počet neuronů vzhledem k těmto gliovým buňkám je tedy zhruba 10 %. To však ani zdaleka neznamená, že toto desetiprocentní množství neuronů vzhledem ke gliovým buňkám vytváří pouze desetiprocentní využití mozku, naopak, právě neuroglie podporují činnost neuronů, takže je jejich aktivita lépe využívána.     Přípravky pro lepší funkci naleznete v naší nabídce.

Gastritida

12.05.2012 02:46 Zdroj: Gastritida je zánět žaludku. Podle svého charakteru se dělí na dva druhy - akutní a chronickou. Akutní je zapříčiněna buď střevní infekcí nebo dietní chybou. Pokud je spojena i se střevními problémy, označuje se jako gastroenteritida.   Akutní zánět žaludku je často zapříčiněn zánětem žaludeční výstelky. K dalším příčinám patří nadměrné pití alkoholu nebo hodně kořeněných jídel v naší stravě či také stres. Gastritidu může také způsobit nadměrné užívání léků proti bolesti ze skupiny nesteroidních antiflogistik . K nejvýznamnějším patří léky s obsahem kyseliny acetylsalicylové , ibuprofenu či diklofenaku sodného , ale i dalších. Neléčená může mít za následek poškození žaludeční výstelky a vznik a rozvoj žaludečních vředů.   Jak už z výše řečeného vyplývá, při onemocnění je velmi důležitá úprava životosprávy. Nemocný nesmí pít alkohol ani konzumovat kořeněná jídla, rovněž ne silný čaj, kávu, masové výtažky či jídla bohatá na živočišné tuky a podobně. Z toho vyplývá, že by rozhodně neměl konzumovat typická čínská, indická či thajská jídla, která jsou v současnosti velmi oblíbená. Nemocný také musí dodržovat klid a a vyhýbat se nadměrné aktivitě.   Vhodný je dodržovat dietní režim, odborníci doporučuji první dny pít a jíst dietní suchary, popřípadě tvrdé pečivo. Potom je možné přidat obilninové polévky, jako rýžovou či z ovesných vloček. Podle průběhu onemocnění je možné během týdne přejít postupně na běžnou, ale samozřejmě nedráždivou stravu. Pokud je průběh onemocnění vážnější, lékař předepíše léky proti bolesti, žaludeční zvýšené kyselosti či proti zvracení.   Charakteristickými příznaky jsou zvracení, nevolnost, průjmy. Důležitým příznakem je pálivý pocit v žaludku stoupající až vzhůru do hrudníku, dále pacient pociťuje nadýmání nebo pálení žáhy. Může se jednat o běžnou dietní chybu, ale je dobré si uvědomit, že za těmito příznaky se může například skrývat i závažná otrava.   Chronická gastritida je nenápadné onemocnění bez charakteristických příznaků. Maximálně lékaři uvádějí tupou bolest, ztrátu chuti k jídlu či pocit sytosti. Pokud nemocný zvrací krev, nebo ji má ve stolici , je třeba neprodleně vyhledat pomoc lékaře. Tuto formu gastritidy je možné zjistit při laboratorním vyšetření . I zde existují různé typy, některé z nich mohou být dosti závažné. Může ji také způsobovat infekce Helicobacterem pylori, který má také na svědomí vznik žaludečních vředů.   Jako prevenci gastritidy se uvádí, že je třeba dodržovat střídmý jídelníček, vyhýbat se stresu, alkoholu, kouření, hlídat si váhu a pravidelně cvičit přiměřeně k zdravotnímu stavu.   Z doplňků stravy lze jako prevenci užívat extrakt z grapefruitových jadérek, například Greposept, který působí i proti těm baktériím a virům, které mohu způsobovat nebo se podílet na vzniku gastritidy. Jako doplněk léčby při onemocněních žaludečního traktu, kam patří i gastritida, lze užívat i kolostrum, například v přípravku . K odstranění některých příznaků, pokud se nejedná o akutní formu a není nařízena dieta, je vhodné užívat doplňky stravy, obsahující trávící enzymy, které mírní pocit nadýmání a zlepšují trávení, jako je , který naleznete v našem sortimentu.     Celková nabídka přípravků zklidňující .