Prvně v životě noční pohotovost. Odjíždím neošetřená, v bolestech a „lékařka“ mi jen hrozila sociálkou

Reflex CZ 30.04.2024 15:00  Když po víc než půlhodině nočního čekání na klidném oddělení přijede odněkud zezdola výtah s lékařkou, její první slova jsou: „Co to tady děláte?“ Já: „Čekám na vyšetření v urgentních bolestech. Co jste dělala vy, kde jste byla?“ Její forma první pomoci? Zasyčela na mě: „Kolik že je těm dětem? Mám zavolat sociálku?“ Poprvé za život jsem potřebovala pomoc na děčínské neurologii, bylo to krásné, děkuji. Čtete-li rádi o cizím utrpení a bezmoci, pak jsem tenhle autoterapeutický článek-povzdech psala i pro vás.