29.08.2013 23:45 Co je to Allat? Stále na to myslím už od doby, co jsi to poprvé řekl. To není divu. Kdysi to bylo zvlášť významné slovo. Lidé znali jeho pravou podstatu, která byla zahalená do legend a pověstí. V dávných dobách o tom věděli v severní Africe , na soutoku Tigrisu a Eufratu , některé kmeny východního Středomoří, Indie a dokonce, i když to dnes zní divně, v oblastech Uralu a delty řeky Re , dnešní název řeky je Volha. Velice zajímavé… Co to bylo za pověst o Allatu? Byla to prapůvodní pověst, která sem přišla z vyspělé civilizace planety Faetón, která vypráví příběh o stvoření světa, celého vesmíru, a nejen Země, jak se to později začalo vykládat. Podle ní si Velký Bůh usmyslel stvořit jiný, odlišný svět a projevil svoje přání. Z přání Boha vznikl tento svět, který byl na začátku byl nepatrný a nacházel se v chaosu. Další záměr Boha v uspořádání tohoto světa uskutečnila Allat – tvůrčí síla ženské podstaty, která přišla ze světa Boha. Allat se projevuje jako vůle Boží, síla Boží, část Boha a ochrana Boží. Allat jako projev síly myšlenky Boha stvořila z neviditelného světa viditelný, chaos přeměnila v pořádek, stvořila prostor, čas, pohyb, bytostí, a také harmonií ve všem, v souladu se záměrem Boha. To byl prapůvodní význam pověsti o stvoření světa. Pravý význam, který odrážel důležitou roli Allatu při stvoření světa, byl s rozvojem civilizace ztrácen, celek se rozdrobil na části, které navíc měly odlišnou interpretaci s cílem přizpůsobit znalosti lidské logice. Samozřejmě se to neobešlo bez zásahu silné ruky Ahrimana. Co znamená „přizpůsobit znalosti lidské logice“? Podle mého názoru, co jsi řekl, nevychází z vědomého rámce. „Jak bych to řekl, do hlavy současného člověka se to umístit dá, ale ne do každého vědomí,“ napůl žertem poznamenal Sensei. Dokonce i modernímu člověku s jeho rozvinutým myšlením je těžko vysvětlit skutečný proces stvoření vesmíru, a také důležitý fakt, co je to „konečná nekonečnost vesmíru“. „Konečná nekonečnost vesmíru,“ pomalu zopakoval Viktor a každý z nás se bezúspěšně snažil proniknout do podstaty tohoto výrazu. Sensei se podíval na Viktora a postupně začal vysvětlovat: „Dle naší představy, rozšiřující se vesmír budí dojem nekonečna. Navzdory tomu, že se galaxie se stále zvyšující rychlostí oddalují jedna od druhé a rozpínají, zdá se do nekonečna, tato nekonečnost je omezená. Je omezena krajními galaxiemi. Ale za nimi, za sférou působení Allatu není nic. Protože jestli v tomto světě něco existuje, tak to může být jenom díky Allatu. Kde není Allat, tam není nic. Když rozšiřující se vesmír dosáhne určitých hranic, znamená to, že se galaxie rozptýlí v určité vzdálenosti od sebe a síla Allatu oslábne, Allat jako síla zmizí z tohoto světa. A když zmizí Allat, zmizí všechno z tohoto světa, včetně materie, času a prostoru. Nezůstane ani prázdnota. Protože z ničeho se to zrodilo a v nic se zase obrátí. To je fenomén stvoření vesmíru a Allatu samotného. „Jak to nic nezůstane!? No, Sensei, ty to přeháníš!“ třel napjatě čelo Žeňa a snažil se to pochopit. „Něco mi není jasné. Podívej se, tady je moje ruka,“ řekl Žeňa a ukázal svoji ruku. Pak vzal z písku mušli, očistil ji a položil na dlaň. „Představíme si, že mušle – to jsou galaxie plné planet a různých hvězd. Ony jsou tady a existují,“ chlapec zavřel pěst a zatřásl s ní. „Pak najednou přestaly existovat“, Žeňa otevřel pěst a odhodil mušli. „Dlaň je prázdná. Ale moje ruka zůstala! Jak byla, tak i zůstala.“ „To není správné přirovnání,“ řekl Sensei s úsměvem. „Ale i tady je přítomno působení Allatu. Hned ti to vysvětlím.“ „Například, kdyby 18. dubna, čtyřiadvacet let zpátky, mladá pracovnice oděvní továrny se jménem Valentýna nekoupila ve večerních hodinách jogurt, který ve spěchu v přecpaném autobusu číslo 32 rozmačkala a umastila kalhoty studentu 4.ročníku Zemědělské univerzity se jménem Vitalij, pak bych před námi tady dnes neseděl jejich syn Žeňa s prázdnou dlaní. A všimni si, že mušle zůstala. A v tom je smysl Allatu.“ Sensei domluvil a Žeňa ještě pár sekund seděl potichu a snažil se vstřebat všechno, co uslyšel. Pak vesele řekl: „Ale Sensei, tentokrát jsi to pořádně zamotal! Teď už vůbec ničemu nerozumím!“ Sensei se usmál a chtěl něco dodat, pak najednou Žeňa téměř vyskočil na místě, jako opařený pod dojmem myšlenky: „Počkej, počkej Sensei… Odkud víš to o jogurtu?! Vždyť matka mi skutečně vyprávěla, že se seznámila s mým otcem díky tomu, že nechtěně umazala jeho kalhoty rozmačkaným jogurtem!“ Sensei se tomu spolu s ostatními jenom usmál, když se díval na Žeňu rozrušeného vzpomínkami. Chtěl pokračovat ve vyprávění, ale Žeňa ho opět přerušil fontánou emocí. „Ale Sensei odkud víš o těchto událostech?! Linka číslo 32?! Ano! Zeptám se maminky ještě jednou na číslo, detaily jsou tak přesné, jak jsi na to přišel!? Umazala jogurtem otcovy kalhoty…“ Sensei se usmál a pak se pokusil zase něco říct Nikolaji Andrejeviči: “Vidíš, tady se jedná o moderního člověka s rozvinutým myšlením. A co si máme myslet o lidech z dávné minulosti…“ Žeňa se nemohl uklidnit a hlasitě něco vysvětloval Stasovi, který se kvůli tomuto „generátoru šumu“ nemohl na vyprávění Senseie pořádně soustředit: „Hele, takové detaily! Ale, jak je to možné! Rozmačkala jogurt… Sensei, jak…“ „Uklidni se, ty náš ,jogurtový panáčku‘!“ Stas přátelsky pokřiknul na kamaráda. “Nic kvůli tobě neslyším.“ Žeňa komicky přitiskl ústa rukou a dychtivě začal poslouchat vyprávění Senseie: „V dávných dobách se, v podstatě stejně jako dneska, málo co změnilo. Lidé nemohou pochopit, jak něco může vzniknout z ničeho. Je to v rozporu z naší logikou. Logika nemůže pojmout nelogické věci. Člověk může vnímat něco nelogického, když tomu uvěří, jak se říká na slovo. V dnešní době víra a věda existují odděleně. Věda potřebuje důkazy, něco co můžeme ohmatat, uvidět nebo alespoň teoreticky prokázat. Proto pro současnou vědu není jasné, jak může „vesmír vzniknout z ničeho“ nebo co je to „konečnost nekonečného vesmíru“. Vždyť význam slova „konečnost“ znamená, že existuje něco, co definuje omezenost, např. stěna, prázdnota, nebo přítomnost něčeho, co podléhá zákonům materie. Když o tom přemýšlíme, řídíme se materiálními kritérii, protože je náš mozek materiální a většinou hodnotíme podle logických kategorií. Když si myslíme, že za mezemi vesmíru nic neexistuje, uzavírá to naše vědomí a vnímání tohoto jevu se stává nelogickým. Ale ve skutečnosti je tento svět spojením materiálna a duchovna, proto zákonitě existuje v souladu s tímto spojením a nejenom podle materiálních zákonů, jak se dnes uvažuje. A jak to obyvatele Faetónu pochopili, když říkáš, že o Allatu věděli? Měli nějaký jiný mozek? Vůbec ne. V podstatě stejný jako máme my, protože to byli také člověku podobné bytosti. V důsledku úspěšného vývoje vědy dosáhli větší úroveň vnímání a chápání, než my. Ale i přesto je to nezachránilo před zničením. Co se stalo? Proč? Sensei odpověděl nijak abstraktně: Protože člověk má dvojí podstatu - jak materiální, tak i duchovní. A hlavním cílem lidské existence je duchovně uniknout z materiálního zajetí, i s využitím vědeckých poznatků ke zboření iluze bytí. Ale v žádném případě netěšit své ego „pochopením“ vyšších zákonů materie, když jsi zároveň obklopen špínou materiálních myšlenek. Protože tento svět je pro naši pravou podstatu – duši – cizí, není to náš skutečný domov. My tady přebýváme dočasně, jako hosté. Při hledání vlastní duchovní cesty, Boha nás vede duchovní podstata, která je součástí každého z nás. Proto člověk zoufale pátrá jak zachránit svoji duši prostřednictvím knih, duchovních praktik a náboženství, dokonce i pomocí vědy, když tajně doufá, že ho přivede k pochopení přítomnosti Boha v každém Jeho stvoření od mikro k makrokosmu. Tento svět pro nás není jenom škola pro zdokonalení duší, ale zvláštní materiální zajetí, kde může duše zahynout v důsledku své duchovní neschopnosti během procesu reinkarnace, nebo přijít k Bohu. Zavládlo krátké ticho a Sensei dodal: „Takže vesmír je unikátní stvoření. Projev ve světě Allatu bez Lotosu jako nejvyššího duchovna by neměl žádný smysl. A kdyby nebyl Allat, pak by neexistoval žádný projev Lotosu na tomto světě. Co to znamená „kdyby nebyl Allat, pak by neexistoval projev Lotosu ve světě?“ Lotos představuje vnesení vyšší duchovnosti do světa materie, a Allat – duchovní sílu, která je schopna formovat materii. Kterákoli materie bez duchovna a rozumu je nesmyslná. Uvedu jednoduchý příklad. Malíř zamýšlí namalovat obraz. Toto je projevem Lotosu. Pak začíná malovat obraz a maluje ho proto, aby prostřednictvím barev vyjádřil svůj duchovní stav, vnáší do svého díla částečku duše. Malíř nekreslí obraz pro sebe, ale pro lidi, aby ocenili jeho dílo a pocítili všechno, co do něj vložil. Tento akt stvoření je něco jako propojení duchovního stavu s materií pomocí tvořivé síly Allatu, jako důsledek projevu Lotosu. Začínaje pořízením plátna, barev a konče objevením námětu včetně umístění obrazu do rámečku – toto všechno je projev Allatu. Navíc, už při projevu námětu obrazu začíná působit Lotos, přesněji samotný okamžik přeměny myšlenky v reálný obraz. Vnímání krásy a duchovna, které malíř vložil do obrazu – je projev Lotosu. Proto kdyby nebyla Allat, nebyl by Lotos. A Allat bez Lotosu by neměla žádný smysl. A kdyby nebyla Allat, tak by neexistoval vesmír. Byl by jenom svět Boha, kde je jenom duchovní čistota – Nejvyšší Lotos a úplně jiná, prapůvodní forma projevu Allatu, odlišná od materiální. A co kdyby malíř nakreslil obraz, pak ho zničil a nikomu neukázal? V tomto případě by se Lotos jako takový neprojevil a Allat by byl nesmyslným. Mimochodem, to se také týká Vesmíru. Kdyby byl Vesmír stvořen jen kvůli planetě Země, na které by existoval jediný rozumný druh člověka, pak by stvoření Vesmíru nemělo smysl. Vždyť nikoho by nenapadlo budovat velkou konzervárnu a sklad zeleniny kvůli jedinému rajčeti. Ve Vesmíru existuje velké množství světů a inteligentních bytostí, což potvrzuje mnohonásobnost harmonií projevu Allatu. Harmonie Allatu spočívá se právě v tom, že všechno co se děje, děje se přesně a včas. Proto je Vesmír různorodý a je projevem různých forem života. A díky Allatu se všechno ve Vesmíru nachází na svém místě a v absolutním pořádku. „Jestli jsem správně pochopil, existuji dvě tvůrčí síly: Lotos – vyšší duchovní princip a Allat – síla, která je podstatou veškeré materie. Jestli tento svět, mám na mysli Vesmír, vznikl díky tvůrčím silám, pak odkud se berou destruktivní síly, odkud se bere zlo, jestli je podstatou materie Allat?“ zeptal se doktor. „Problém je v tom, že přemýšlíš standardním způsobem,“ s úsměvem řekl Sensei. To, co si představuješ pod pojmem zničení, počínaje zničením galaxií a konče smrtí obyčejné bakterie – to všechno je proces evoluce, který se projevuje, mimo jiné, i v instinktu pro zachování biologických entit, jejího boje o přežití. Pokud působí síla Allatu, rozklad jedné materie, energie vede ke vzniku jiné formy hmoty a energie. Je to jen přechod z jednoho stavu do druhého. Přesněji řečeno proměnlivá stálost Allatu. Všechny planety, galaxie a dokonce i kameny, které považuješ za neživou materii, jsou ve skutečnosti živé, nemluvě o biologicky rozumných bytostech. Prostě každá forma hmoty má svůj život. Ony také mají stejné atomy, elektrony, které se pohybují kolem jádra. Ve skutečnosti každá materie, ať živá nebo ne – je jen různá kombinace určitého počtů prvků, které se díky Allatu po určité době transformují do jiné formy materie, nic víc. Zlo je projevem lidského světa. Člověk na rozdíl od zvířátek, rostlin a kamenů může vybírat mezi konečným světem materie nebo nekonečným duchovným. Člověk má pýchu, egoismus, sobectví, které jsou vedlejšími efekty našeho vědomí, jako žádné jiné zvířátko. Také má vůli a právo volby, za všechny své činy odpovídá jenom sám. On může být věčný díky své duši, nebo také dočasný, jako každá materie. Jinak řečeno, člověk si může vybrat, zdá se obrátí na prach s úplným zničením duše, nebo s duší odejde do věčnosti. Projev Allatu, mám na mysli dočasný časový úsek v podobě lidského života, je pro člověka iluzorní. Lidé si myslí, že mají spoustu času, že všechno má teprve přijít. Ale ve skutečnosti má člověk právě v této sféře moc málo času. Život uběhne za okamžik a právě v tomto okamžiku člověk musí stihnout udělat správnou volbu. Takže, co se týká zla, je to typické jen pro člověka a vzniká v důsledku jeho dvojí podstaty a špatné volby. Anastasja Novych Úryvek z knihy „Sensei ze Šambaly“, část 4 Zdroj: KNIHU ALLATRA v originále nájdete . KNIHY autorky môžete zakúpiť i . Súvisiace: Seriál: AllatRa Autori: Sekcie: Rubriky:
29.08.2013 23:45 Historie, související s výsadkem mimozemšťanů v amazonské džungli, začala dne 3. března 1972. Tehdy se německý novinář Karl Brugger setkal v hospodě brazilského města Manaus s člověkem, který uvedl, že je Tatunka Nara, náčelník plemene Uga - mongulala. 6. časť nájdete 7. časť nájdete Zdroj: KRIŠTÁĽOVÉ LEBKY nájdete . Súvisiace: Seriál: Z druhej strany Seriál: Filmová fikcia alebo fakt? Sekcie: Rubriky:
29.08.2013 23:45 Budoucnost a štěstí lidstva závisí na vědě. Běda lidské společnosti, jestliže nepochopí tuto jednoduchou pravdu. Kdybychom v dnešní době přišli o naše technické prostředky a výdobytky, většina lidí by s naprostou jistotou zemřela. Tohle konstatování však neplatí pro domorodé kmeny žijící v odlehlých koutech světa. V některých případech je primitivní způsob života efektivnější, neboť neopomíjí svou budoucnost, na rozdíl od moderně smyšlející společnosti, která přichází jednak o své vjemové smysly, ale také o důležitou odpovědnost vůči příštím generacím. Co lze očekávat od budoucích potravin? Není vůbec těžké se dovtípit, kam současná civilizace vlastně spěje. Copak toho bylo napsáno málo, vzpomeňme si na slavné romány od Jules Verna, také od J.R.R Tolkiena, nebo Karla Čapka, kde se v těchto pozoruhodných dílech dočítáme, že o blahobytu lidstva rozhoduje především jeho morálka a technická vyspělost. Jenomže, pokud se etika začne vytrácet a skloní se před úspěchy moderní vědy, začne se z našeho druhu vytrácet lidství, ona síla ducha, která nás kdysi pozvedla nad ostatní živočichy svým rozumovým nadáním. Jestliže někdy dojde k této evoluční proměně, přičemž nelze vyloučit, že k tomuto posunu již nějakou dobu dochází, nebudeme to my, ale průmyslové výtvory zhýralého člověka, které budou ovládat křehký život tohoto zranitelného světa. Tento proces zanikajícího lidského ducha je nejlépe pozorován v biochemických laboratořích, kde elektronické mikroskopy mají mnohdy větší slovo, než rozum a nezkalený úsudek lidského jedince. Technologie se nám stala náboženstvím a elektronika zas vírou, zatímco přesvědčení o Stvořiteli, je všeobecně vnímáno za projev slabosti, nebo ještě hůře za novodobou zaostalost. Nakonec proč bychom měli věřit v Boha, kterého se snaží nahradit exaktní věda, jenž se tváří takovým způsobem, jako by ona jediná znala na vše správnou odpověď. V případě, že někdy v budoucnu zaznamenáme celosvětový nedostatek potravin, budou to právě vědci z biochemických laboratoří, kteří přinesou této civilizaci spásu v podobě uměle vyrobeného jídla, které hravě nakrmí všechny hladovějící obyvatele na této planetě. K této imaginární záchraně lidstva dochází již teď, takřka každodenně nás o tom informují média, která popisují biochemiky jako hrdiny, kteří se snaží z buněk svalové tkáně zvířat, vyprodukovat prostřednictvím biopsie poživatelné maso. Zakrátko až bude tohoto cíle dosaženo, a lidstvo okusí tuhle laboratorní bílkovinu , bude pro každého z nás příliš pozdě, hledat alternativu k této stravě, neboť ta přirozená navždy skončí v propadlišti dějin. Jestliže se domníváte, že by laboratorní maso nikdo nepojídal, tak se velice mýlíte. Nekonečné zvyšování cen u potravin, které je v současnosti nepochybně podněcováno, zřejmě kvůli snadnějšímu přijetí této budoucí stravy do našeho běžného jídelníčku, zdárně napomáhá tomuto potravinovému puči. Vegetariáni sice mohou tomuto trendu na první pohled zatleskat, leč v tomto případě nejde o přesvědčení neubližovat zvířatům, protože v popředí této snahy stojí ponurý byznys, který nemá s empatií nic společného. Takže, utrpení zvířat stejně neskončí, budete tomu právě naopak, neboť většina zvířeny vyhyne, zachráněný zbytek poslouží výhradně k laboratorním pokusům! V době vzniku prvního umělého sladidla sacharinu, by nikoho v roce 1879 ani ve snu nenapadlo, že tento objev v budoucnu nahradí klasický řepný cukr. A jaká je dnešní realita? Náhradní sladidla původně určená pro diabetiky, jsou obsažena ve všech zpracovaných potravinách, jejich stopy nalézáme dokonce i v lécích, aniž by to někoho příliš trápilo, navzdory jejich zdravotně negativním účinkům. Postačilo vyvolat zdánlivý dojem, že tato náhradní sladidla jsou zdravější než přírodní cukr, aby se sladidla pro diabetiky staly převažující surovinou v potravinářském průmyslu. Za pár let si již nikdo nevzpomene, jak chutnal dříve ten vynikající přírodní řepný či třtinový cukr! Jsou peníze hybnou silou evoluce, která ovlivňuje naši budoucnost? Není pochyb o tom, že hlavní příčinou této zřetelné manipulace, je čirá ziskuchtivost potravinářského průmyslu, kterému v této sféře působení vzniká prostor k nepředstavitelné moci. Svět je v rukou toho, kdo jej sytí! Obchod s těmito laboratorně vyrobenými potravinami, dosáhne jednou takových nepředstavitelných rozměrů, že jiné stravy na této planetě nebude! Není asi náhoda, že někteří výrobci herbicidních postřiků, záměrně vyrábějí takové chemikálie, které prokazatelně usmrcují medonosné včely. Někdo mocný z potravinářského odvětví, správně pochopil Einsteinova slova, tedy jeho slavný citát o včelách: „Pokud by zmizely včely, zbývají lidstvu jen čtyři roky života.“ Bohužel, Einsteinův pravdivý výrok se stal inspirací pro někoho, kdo chce dosáhnout absolutní kontroly nejen nad potravinovým obchodem. Jinak řečeno, dokud se budou pěstovat zemědělské plodiny tradičním způsobem, čili pod širým nebem, nelze tyto potraviny nového věku začlenit do celosvětové prodejní sítě. Nejprve musí vzniknout příčina a následek, který tento krok formálně posvětí. Pokud by někdy v budoucnu přišlo lidstvo o veškerá včelstva, tohle by byl ten zlomový moment, který by otevřel nevratnou cestu k těmto pseudopotravinám, které mají nesporný potenciál v časech budoucích. V příštích letech nám skutečně hrozí úbytek přirozeně pěstovaných plodin, to platí zejména pro ovoce a zeleninu. Jestliže se i na dále budou zhoršovat klimatické podmínky k pěstění zelených plodin , nebo dokonce vymřou hmyzí opylovači , potom logicky dojde na tuto černou vizi laboratorně vyráběných potravin. Jak se v budoucnosti asi projeví tento troufalý plán, když si někdo hraje na Boha, aniž by k tomu měl jeho pověření? Vize o tom, jak se budou vyrábět potraviny... Velkoprodukce španělských rajčat probíhá v současnosti v zatemněních sklenících, sluneční svit je zde nahrazen umělým osvětlením. V těchto nepřirozených podmínkách ztrácí zelenina svou přirozenou příchuť, nikoliv tvar a barvu. Ovšem v budoucnosti už tomu tak možná nebude. Předpokládám, že ovoce a zelenina se stane zájmem průmyslové výroby. V obřích biologických výrobnách, představme si nádobu o velikosti jaderného reaktoru, se zde bude tvořit tzv. potravinová hmota, připomínající organickou strukturu dřívějších plodin Takto vyrobená substance se bude vkládat do elegantních obalů, které obdrží vzhled a tvar, kdysi původního ovoce či zeleniny. Maso se bude vyrábět obdobnou technologií, taktéž v obřích biologických reaktorech. V těchto gigantických výrobnách se budou vyrábět různé druhy masových hmot, od vepřového masa počínaje a rybím konče. Je patrné, že produkce laboratorních potravin se jednou stane víc než realitou, neboť touto popisovanou technologií budeme neomezeně tvořit cokoliv, včetně dokonalého člověka. Dnes kupujeme vodu, za pár let přibude dýchatelný vzduch! V těchto časech zaznamenáváme systematické odlesňování po celé zemi, pokud tahle devastace zejména u tropických deštných pralesů neustane, tak během příštích 100 roků zelené plíce světa úplně vymizí. Více než 50 procent veškerého kyslíku v naší atmosféře produkují řasy, ale kvůli měnícímu se klimatu, umírají též nejvýznamnější mořské rostliny. V mořích a oceánech i proto ubývá dramaticky kyslíku, to se projevuje vymíráním ryb a celého mořského ekosystému. Jestliže nezavřeme oči před touto hrůzostrašnou realitou, není pochyb o tom, že v budoucnosti bude kyslíku a vůbec dýchatelného vzduchu nedostatek. Mrtvé oceány a odlesněná země nemohou zajistit dostatečné množství tohoto životadárného plynného prvku. Nesnesitelná vedra a chybějící kyslík, vyžene příští civilizaci do útrob podzemí. V těchto podzemních prostorách vzniknou gigantická města, kde se bude chemicky vyrábět kyslík. Pochopitelně, když se něco produkuje, musí se to také prodat. Takže, dýchatelný vzduch se stane v budoucnosti nejcennější obchodní komoditou. V této době pracujeme za peníze, ale zanedlouho už to bude patrně za kyslík či vodu! Vzhledem k tomu, že právě v této proměnlivé éře vytváříme, šťastnou nebo chmurnou budoucnost, jsou kupodivu naše nákupy v obchodních domech, tím nejrozhodujícím hlediskem, které zhmotní jednu či druhou variantu podoby následujícího věku. Nenechme se zastrašit reklamou a nakupujme skutečné potraviny, odmítejme plasty, recyklujme, vyhýbejme se chemii, nedovolme pokroku, aby o nás rozhodoval. Jelikož tuto přenádhernou planetu všichni aktivně usmrcujeme, měli bychom si vizuálně vyobrazit následky takového jednání, abychom zabránili této zkáze a úpadku, dokud je čas! Náš nezájem o budoucnost vyplývá z pouhého strachu, kdo by chtěl dopředu znát datum svého zániku ? Bohužel, kvůli této obavě pak odmítáme naslouchat, varovným prorockým věštbám, dnes výstrahám z ekologických sdružení, dokonce i vlastní intuici, která podléhá očividné letargii. Za každou cenu chceme slyšet jenom dobré zprávy, ať je situace jakkoliv dramatická. Pohoda v mysli člověka vyhrává vždy nad nepohodou, kvůli tomuto vrozenému postoji však přicházíme o pevnou půdu pod nohama. Nezapomeňme: „Záleží vskutku jenom na nás, zdali dopustíme, aby naše vnoučata v budoucích časech, žila v pomyslném království hlodavců, nebo na modré planetě s čistou vodou a dýchatelným vzduchem. Co víc člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti, když ví, že budoucnosti na úkor zítřka neublížil!“ Josef Čáp Zdroj: Súvisiace: NOVÁ DOBA! Autori: Sekcie: Rubriky:
29.08.2013 23:45 Osobní rozhovor o životě, vynálezu, prosazování a potížích s uznáním léku . Sledujte až místy neuvěřitelný příběh boje o uznání léku, který léčí a diagnostikuje rakovinu. A který se dosud nepodařilo prosadit... DOKUMENT nájdete Zdroj: Súvisiace: Rakovina Autori: Sekcie: Rubriky: Štítky:
29.08.2013 23:45 Cestovanie v čase je rébus, ktorý sa už desiatky rokov pokúšajú rozlúsknuť špičkoví vedci sveta. Môže veda budúcnosti zbúrať stenu medzi tým čo je a tým, čo bolo? Odchod do minulosti nie je podľa astrofyzika Erica W. Davisa len sci-fi predstavou... Článok nájdete Zdroj: Súvisiace: Priestor a čas Sekcie: Rubriky:
29.08.2013 11:32 Následujících dvanáct megalitických staveb, rozmístěných na čtyřech kontinentech, má společného jmenovatele, i když se konstrukčně od sebe velice liší – byly vybudovány pro energetický zisk. Je obdivuhodné, s jakou nápaditostí bylo využito místních podmínek pro dosažení stejného efektu. V historických materiálech nelze nalézt nápovědu, pro jaký účel mohly být vybudovány, jejich velká hmotnost napovídá, že šlo o velké energetické zisky. Abychom se mohli k jejich využití alespoň přiblížit, nesmíme se klamat neuváženými závěry, které vytvářejí bariéry pro další úvahy. Za jedno takové zavádějící, a kupodivu uznávané tvrzení, pokládám tažná lana jako prostředek při transportu kamenných kvádrů. Chápu, že je obtížné si představit člověka s kamennou sekerou v ruce s jinou technologií než tažným lanem. To ale platí i v opačném případě, tažné lano v rukou člověka, který manipuluje pro nás neznámou energií, působí také poněkud rušivě. Jako důkaz, že velké kameny byly přepravovány pomocí tažných lan, bylo provedeno několik experimentů, při kterých bylo tímto způsobem na krátkou vzdálenost přemístěno několik kamenů do váhy 30 tun. Pro někoho nezkušeného to mohlo vyznít přesvědčivě, nevadilo, že mezi třiceti tunami a tisícem tun je rozdíl devět set sedmdesát tun. Jako důkaz by mohlo být přijato, kdyby někdo pomocí lidské síly a tažných lan přemístil po neupraveném terénu přes přírodní překážky horninu alespoň o hmotnosti bretaňského menhiru – asi 300 tun. V České republice jsme v roce 2002 měli velkou povodeň, při které uvízla říční loď o hmotnosti 250 tun na břehu v blízkosti koryta řeky. Při pokusu o přemístění lodi zpět na vodu civilní technika neuspěla. Byla povolána vojenská technika, která spojenými silami s civilní technikou s lodí ani nepohnula. Loď musela být rozřezána a po dílech přepravena do kovového šrotu. Přeprava horniny o hmotnosti 1000 tun po neupraveném terénu přes přírodní překážky je za současného stavu techniky nemyslitelná. Hmotnost 1000 tun představuje 1000 osobních automobilů a postavíme-li je za sebe vytvoří řadu dlouhou asi 5 kilometrů. Mohl by si někdo myslet, že je lze bez kol a připoutané k sobě odtáhnout po neupraveném terénu lidskou silou? Pracovní postupy megalitické kultury budeme moci hodnotit, až naše vědecké poznání dosáhne vyšší úrovně. Lidé v pravěku měli bližší vztah k přírodě a některé jevy vnímali citlivěji a uměli také využívat přírodní zákony, které dosud unikají pozornosti vědy. Další stavby s energetickou regulací, které budu popisovat, se od předchozích liší mnohem větší hmotností a nemůžeme se domnívat, že byly budovány pouze pro ozdravné účely. Pro jejich využití nelze v historických materiálech nalézt nápovědu jako např. u jeruzalémského rybníka . Musíme se spokojit s tím, že pro nedostatek informací nejsme schopni jejich budování zdůvodnit. TEOTIHUACÁN Snad největší vodní stavbou starověku byl Teotihuacán. Alfred E. Schlemmer se snažil prokázat, že Ulice mrtvých ve skutečnosti nikdy žádnou ulicí nebyla. Tato stavba byla prý původně koncipována jako řada spojených zrcadlových bazénů naplněných vodou, která stékala sérií zdymadel od Měsíční pyramidy na severním konci k Citadele na jihu. Zdůvodňuje to tím, že „ulice“ byla v pravidelných intervalech přehrazena vysokou zdí, u jejíž paty bylo jasně vidět zbytky dobře vybudovaného odtokového kanálu. Sklon terénu by navíc usnadňoval severojižní hydraulický tok, protože základna Měsíční pyramidy stála na pozemku, který byl přibližně o 30 metrů výše než plocha před Citadelou. Oddělené sekce by se snadno daly zaplnit vodou a mohly by pak sloužit jako zrcadlové bazény. O účelu tohoto hydraulického systému se vede hodně sporů. Moje poznatky hypotézu Alfreda E. Schlemmera potvrzují. Soubor staveb Teotihuacánu byl postaven na energeticky zajímavém místě a jeho společný náboj bylo možné množstvím vody regulovat. SAN LORENZO Další záhadnou stavbou, o které se vědci dohadují, proč byla vybudována a jakému účelu mohla sloužit, se nepochybně řadí gigantický areál v San Lorenzu . Na náhorní plošině asi kilometr dlouhé jsou zrcadlově vybudovány umělé hřebeny, soutěsky a dvacet umělých jezírek. Bylo zjištěno, že dna jezírek jsou vyložena prefabrikovanými bloky vyrobenými ze sopečného popílku. Objev vodních nádrží byl doplněn objevem jakýchsi kanálů zhotovených z čedičových bloků ve tvaru písmene U. Kanály jsou vedeny několik metrů pod povrchem a jejich hlavní trasa je zhruba 200 metrů dlouhá. Bylo prokázáno, že ani jedna z umělých nádrží není na ně napojena. Nepřichází v úvahu, že by kanály sloužily jako stoky, odvodňovací nebo zavlažovací systém. Jsou další záhadou v záhadné stavbě. Gigantický areál v San Lorenzu je energetickou stavbou s vícestupňovou regulací svých co do velikosti nevídaných energetických hodnot. Veškerá uměle navršená hmota získávala energii z energetických složek, na nichž byla vybudována. Regulačními prvky byla jezírka, která mohla být podle potřeby napouštěna v různém počtu. Jako další regulační prvek sloužily kanály umístěné pod stavbou. Voda jimi protékající zvyšovala energetickou hodnotu celé stavby. Fungovalo to ovšem i opačně – vypouštěním vody z jezírek se energetická hodnota stavby snižovala. Gigantický areál měl stejnou funkci jako předchozí stavby, regulace spolehlivě zajišťovala požadovanou energetickou hodnotu celého areálu. PLANINA NAZCA Ještě záhadnější a tajemnější než ostatní megalitické stavby jsou linie, obrazce a vodní kanály na planině Nazca. V jejich zviditelnění se jeví vysoká technická úroveň budovatelů. Linie představují zóny mořských proudů, pozemských vodních toků a jiných přírodních nábojů. Planina Nazca je památníkem neocenitelné hodnoty, který by měl být pro další generace zachován a nepoškozen. Nikde jinde na světě nejsou zaznamenány energetické složky v té nejčistší přírodní formě, jež je optimální pro veškerý život na Zemi. Paní Reicheová popisuje, že vyškrábané kresby zvířat nebyly vytvořeny náhodně, nýbrž se objevovaly vždy na místech, kde se vzájemně protínalo více přímek. Existovala pouze jedna opice, jeden pavouk, jedna velryba, jeden pes, jeden leguán, ale přes dvacet obrazů ptáků. Uvedené obrazy pravděpodobně symbolicky znázorňují odlišnou energetickou hodnotu míst křížení zón. Volně navršené kameny fungují v energetické složce jako zesilovače energie. Na planině Nazca jsou nesčetné hromádky kamení umístěné vedle linií, trojúhelníkových brázd, v záhybech hadovitých čar nebo u klikatých vzorů a na mnoha dalších místech. Ve všech případech vytváří seskupení kamenů slučovací energetický prvek, jehož úkolem bylo v daném místě upravit zóny na jinou požadovanou energetickou hodnotu. Regulovatelný průtok vody v podzemních kanálech křižoval linie a prostřednictvím svých energetických složek mohl vytvářet jejich propojení. To umožnilo manipulovat s energií jednotlivých zón podobně jako u elektrické energie. KAMENNÉ KOULE V KOSTARICKÉM PRALESE Při likvidaci pralesa pro založení banánových plantáží byly na Kostarice nalezeny obří kamenné koule hladké jako zrcadlo a geometricky naprosto dokonalé. Když vědci prozkoumali okolní oblasti, zjistili, že koule se nacházejí téměř všude: na Camanoralských ostrovech, v horské oblasti Cordillera Brunquera, poblíž řeky Rio Duquis, v okolí Uvity a v mnoha dalších lokalitách. Vědci odhadli jejich počet na tisíce. Některé artefakty měly větší průměr než dva metry a vážily šestnáct a více tun. Nebyla nalezena žádná stopa po nějakém odpadu, který by při zhotovování koulí musel nutně vzniknout. Nebyl nalezen žádný nástroj, kamenolomy byly vzdálené mnoho kilometrů a převládá názor, že koule byly zhotoveny v lomech. Diskutovalo se o tom, jak mohlo být dosaženo dokonalého geometrického tvaru a jakým způsobem mohly být přepravovány. Na technologickém postupu při jejich výrobě se vědci neshodli. U jiných megalitických staveb se vždy nějakým způsobem vysvětluje transport velkých kamenných kvádrů. U kostarických koulí s poměrně nevelkou váhou však všichni badatelé vyloučili možnost jejich přemístění koulením – v převážně bažinatých oblastech by prostě zapadly do bahna – ovšem žádný dnes známý způsob transportu rovněž nepřichází v úvahu. Ale koule přesto transportovány byly. O zdůvodnění, k jakému účelu mohly sloužit, se zatím nikdo ani nepokusil. Velké množství kamenných koulí umístěných do energetických míst pravděpodobně v této oblasti vytvářelo jeden mohutný konstantní náboj bez možnosti regulace. Jeho zóny mohly fungovat jako propojovací prvek. - pokračovanie - Miroslav Provod Zdroj: Všetky časti postupne nájdete . Súvisiace: Záhadné vodní stavby IV - pyramida Akapana Záhadné vodní stavby III - potok Quebrada de Lavapatas Záhadné vodní stavby II - pahorek v indickém městě Mohendžo-daro Záhadné vodní stavby I - Osireion Podrobné správy na tému „DUCHOVNÉ MIESTA“ nájdete . Autori: Sekcie: Rubriky:
28.08.2013 23:18 Libor Čermák | Středomořský ostrov Malta je známý svými záhadnými kolejemi, které jsou tam z nějakého důvodu vyryté do tamější vápencové půdy. V poslední době se však objevují zprávy, že to není ve světě nic ojedinělého. Proto jsem si udělal takový seznam všech lokalit, kde se tento neznámý jev objevuje. A kupodivu je jich opravdu hodně. Článok nájdete Zdroj: Súvisiace: Seriál: Maltské koleje Libor Čermák Autori: Sekcie: Rubriky:
28.08.2013 23:18 "Na jednom nejmenovaném pražském gymnáziu jsem v rámci jejich festivalu měl prezentaci. Jde o nesestříhanou verzi, tak jak to bylo zaznamenáno..." Sueneé VIDEO nájdete Video: Zdroj: Súvisiace: Mesiac Autori: Sekcie: Rubriky:
28.08.2013 23:18 Na toto téma bylo toho napsáno již tolik, že se zdá nemožné přinést něco nového. Již minimálně od dob starých Řeků máme dost filosofických i literárních děl, které se tématu věnují. V řeckých tragédiích jsou řešení jednoznačná ve smyslu nemožnosti vyhnout se svému osudu. Určení, jaký osud konkrétního člověka čeká je „ponecháno“ na vůli bohyním osudu , aniž je však blíže upřesněno, čím se při tvorbě osudu řídí, jaké mají důvody pro stanovení konkrétního osudu. Důvod, proč se tomuto tématu věnuji i já, je ten, že jsem byl o to požádán s upřesněním, že se jedná o osud a svobodnou vůli člověka v naší 3D realitě. K tomu, aby toto pojednání bylo srozumitelné, je nutné, abych nejdříve vyjádřil, co si pod pojmy člověk, osud a svobodná vůle představuji, alespoň ve zjednodušené podobě. Bez definic těchto tří pojmů se může stát, že si pak vlastní text může každý vyložit částečně jinak, pokud i částečně jinak pojímá jednotlivé pojmy. Pod pojem člověk rozumím bytost homo sapiens žijící v naší 3D realitě na Zemi. Člověk se v mém pojetí skládá ze dvou složek – ega a duše . Pod pojmem osud rozumím pojetí, ve kterém je běh událostí v životě člověka předem dán . Otázkou je míra determinace. Pod pojmem svobodná vůle rozumím možnost člověka jednat na základě svých vlastních rozhodnutí, která nejsou determinujícím způsobem ovlivněna jinými faktory. Ani v naší 3D realitě se neděje nic náhodou. To, co se nám jeví jako náhoda, je důsledkem našeho nedostatečného poznání. Poznání má více úrovní a každá úroveň je dostupná jinému okruhu lidí či bytostí. Nelze zapomínat, že i rostliny a živočichové mají své úrovně poznání a inteligence a lze důvodně předpokládat, že existují i bytosti inteligentnější než lidé, kteří rovněž mají vyšší úroveň poznání. Běžným lidem tak zvaně civilizovaného světa, kteří jsou navíc silně a účelově ovlivňováni hlavními médii, se tak může mnoho událostí a dějů jevit jako náhodné, protože nemají dostatek „pravdivých“ informací. Míra poznání tak do značné míry určuje i svobodu každé bytosti. Vše je relativní a tím je dána i relativnost osudovosti či svobodnosti vůle. Z jednoho úhlu pohledu se může jevit, že v podstatě vše je osudem dáno a z druhého úhlu pohledu se naopak může jevit, že vše je dáno naší svobodnou vůlí. Určitou problematičnost posuzování vztahu osudu a svobodné vůle je možné lépe pochopit na příkladu. Pokud někdo spáchá úmyslný trestný čin a je přistižen a potrestán , nebude problém chápat předvídatelné následky činu jako akt svobodné vůle. Potrestaný znal možné následky svého činu, a přesto se svobodně rozhodl vykonat trestný čin. Složitější situace nastane, pokud následky nějakého jednání se projeví za dvacet let bez zjevné souvislosti s činem či dokonce v následujícím životě . V takovém případě se budou jevit následky jeho činu spácháného kdysi dávno jako rány osudu a jeho osud jako nespravedlivý. V této souvislosti je zajímavé, jak oblíbené rčení „Pane bože, co jsem komu udělal?“ není ve velké většině případů myšleno vážně, přestože je opět ve velké většině případů otázka zcela na místě. Z přístupu k otázce vztahu osudu a svobodné vůle plyne i vztah k závažné otázce odpovědnosti či neodpovědnosti za vlastní jednání. Dle mého pozorování lidských osudů a názorů a závěru z něj učiněného, je odmítání koncepce reinkarnací, velmi často důsledkem neochoty či neschopnosti převzít za své činy, svůj život a svůj osud plnou odpovědnost. Je samozřejmě mnohem jednodušší hledat příčiny svých životních neúspěchů v nepříznivých okolnostech našeho života a v jednání bytostí nás obklopujících. Pokud bychom měli vycházet z konceptu, že člověk je pouze egem , jeho determinace okolnostmi, které nemohl a nemůže ovlivnit, by byla zřejmě velmi vysoká. Namátkou uvedu nejvýznamnější faktory – genetická výbava, rodinné prostředí a výchova, společenské prostředí, významné události během života apod. Ne všechna rozhodnutí, která jsou „nesvobodná“ , jsou automaticky osudem. Je mnoho našich aktivit, kdy nemáme zcela svobodnou vůli, kdy jsme determinováni svou minulostí, okolním prostředím, společností, morfogenetickými poli, egregory a mnoha dalšími vlivy a je sporné, jak dalece je vhodné všechny tyto vlivy chápat jako osud. To jsou případy, kdy je naše svobodná vůle částečně omezena, ale jako duše si svobodně můžeme zvolit inkarnaci s tím, jak ji budeme prožívat. I tato svoboda je však omezena existencí či neexistencí možných vhodných inkarnací. Když se nám chce na záchod, je naše svobodná vůle na záchod nejít omezena možnými důsledky, čímž nemíním pouze případy podobné údajné smrti Tycho de Brahe. Jsou méně závažné, ale přesto dostatečně nepříjemné následky našeho rozhodnutí. Dá se označit naše nutnost jít na záchod jako osud? Bohužel ne vždy tak, jako tomu je v tomto případě, je nám dána znalost těchto následků. Naše svobodná vůle z pohledu duše spočívá především ve výběru role, kterou si jdeme zahrát. Při posuzování těchto otázek je vhodné si uvědomovat, že mezi duší a egem není žádná čistá a zřetelně ostrá hranice. Je to obdobné, jako když sledujeme divadlo. Nikdy žádná role v podání různých herců není úplně stejná. Kde je ta hranice mezi hercem a rolí, kterou právě hraje? Často si tuto hranici neuvědomují ani sami herci. V reálném životě si dokonce velká většina lidí ani neuvědomuje, že nejsou „rolí“, ale „hercem“ a ztotožňují se se svým egem. O to větší pocit osudovosti svých životů pak pociťují. Podobenství s počítačovou hrou je možná ještě vhodnější pro pochopení vztahu osudu a svobodné vůle. Máme svobodnou vůli vybrat si počítačovou hru, kterou si chceme zahrát, i když i tato vůle není ve většině případů neomezená, protože je limitována například kvalitou našeho počítače, naším jazykovým vybavením a hrami, které máme k dispozici. I v tomto aspektu se však podobenství s počítačovou hrou blíží životu. V okamžiku, kdy si vybereme konkrétní počítačovou hru a zvolíme konkrétního avatara i s jeho vlastnostmi a vzhledem, které si opět můžeme od určité míry zvolit, tak jsme ve své svobodné vůli omezeni pravidly této hry, jejím programem a algoritmy. Zásadní rozdíl „skutečného“ života oproti počítačové hře je ten, že běžný člověk si neuvědomuje, že si sám zvolil konkrétní ego a konkrétní život , a že to byl akt jeho svobodné vůle. Mnoho lidí provází celý život neurčitý obecný strach běžně se projevující mnoha konkrétními strachy a fobiemi. Tento fenomén je většinou dán tím, že jejich podvědomá paměť obsahuje vzpomínky na minulé životy, ve kterých se často chovali tak, že působili ať už vědomě či nevědomě utrpení druhým bytostem, a tak se podvědomě obávají karmických důsledků v současném životě. Duši jsou tyto informace k dispozici a slouží ji mimo jiné zejména při výběru vhodné inkarnace. Vše však probíhá na podvědomé úrovni a lidé si tak neuvědomují skutečnou příčinu a podstatu svých strachů. Existuje mnoho názorů, že je zcela zbytečné znát své minulé životy a věnovat čas různým způsobům zjišťování informací z předcházejících životů, a že naopak se stačí koncentrovat pouze na život v přítomnosti. Podle mého názoru však některé informace, které mají zásadní vztah k našemu současnému životu, zvyšují naše poznání a chápání toho, co se nám děje a proč se nám to děje a dávají nám tak větší možnost činit svobodná rozhodnutí i ve smyslu úsloví, že svoboda je poznaná nutnost. Obdobně je to vyjádřeno v moudrosti modlitby: „Pane bože, dej mi sílu, ať změním to, co změnit mohu, dej mi sílu, abych strpěl to, co změnit nemohou a moudrost, abych to od sebe rozeznal.“ Na závěr, pokud bych měl odpověď na zásadní otázku shrnout pouze do jedné věty tak by zněla takto: „To, co se jeví jako osud člověka, je vyjádřením svobodné vůle duše “. Miroslav Zelenka Súvisiace: Disharmonie duše a ega DUŠA Autori: Sekcie: Rubriky: Štítky:
28.08.2013 23:18 Staré archivy ukrývají po dlouhá tisíciletí před zraky zvědavců jména architektů významných pyramidálních komplexů, roztroušených po celé Zemi. Jedni architekti projektovali a tvořili stupňovité pyramidy, druzí stavěli pyramidy rovnostěnné, třetí zase spirálovité, ale všechny měly jeden společný charakteristický znak: v pyramidě, nebo její blízkosti se obvykle nacházel okrouhlý nebo čtvercový bazén naplněný vodou. Pokud existoval pouze jeden, pak byl situován na západní straně. Někdy bylo bazénů několik, po jednom z každé strany pyramidy. V jiném případě pyramidu obklopovaly vodojemy ze všech stran a pak se zdálo, jako by pyramida stála uprostřed jezera. K čemu by ale pyramidy potřebovaly bazén? A jak se do nádrží voda vlastně dostala, když stály ve vyprahlé pustině? Kdo byl prvním stavitelem pyramid s bazény a odkud pocházel? Vždyť pyramidy jsou i na Marsu! Co všechno byli lidé nuceni vymyslet, když je životní podmínky nutily přebývat v suchých pustinách planety, kde bylo málo vody? Na Sahaře kmeny Tuaregů odpradávna používají kvůli ochraně před pálícím sluncem oděvy tmavě modré barvy. Takové oděvy umožňují vyhnout se nadměrnému přehřívání těla a tak snížit množství spotřebované vody. Středoasijské národy nosí často v boji s horkem a žízní prošívané, hrubé pláště. Takový oděv totiž zamezuje odpařování vody z těla, chrání jej před přehřátím a tím vytváří příjemné tepelné zázemí dokonce i při velkém vedru. Egyptské pyramidy v Gíze mají obdobný kabát, i když “sešitý” z vápencových bloků. Jak si celá armáda dobyvatelů nebo mnohatisícové zástupy vysídlenců na svém pochodu přes vyprahlé oblasti poradily se suchem a horkem? Už v dávných dobách pro takový případ existoval šikovný způsob, jak získat vodu tam, kde se její pramen snad ani nedal očekávat a kde by byl každý druhý proutkař odsouzen k neúspěchu. Když zásoby vody končily, udělali si poutníci přestávku, kterou využili k tomu, aby v nejbližším okolí nasbírali malé kameny a štěrk. Tento materiál pak naskládali do velkých hromad- -pyramid na speciálně připravená místa, kde skrz půdu nemohla prosáknout voda. A stal se zázrak! Po určitém čase se pod kupou kamení objevil první pramínek vody. Během dne potůček tu nabíral na síle, tu zase slábl, když z něj byla voda odčerpávána do připraveného vodojemu. Co se vlastně v takové hromadě kamení a štěrku dělo? Odkud se vzala voda? Jak asi víte, kámen a vzduch se svou tepelnou kapacitou velmi liší. Vzduch se vlivem slunečních paprsků rychle zahřívá a po západu slunce zase rychle ochlazuje. Kámen se chová právě opačně: zahřívá se pomalu, ale pak je schopen teplo dlouho uchovat. A jak je to s hromadou kamení? Její horní vrstva se sluncem zahřívá, ale hmota uvnitř hromady si uchovává teplotu nižší. Když závany horoucího vzduchu, který vždy obsahuje vodní páru, pronikají skrze kameny, přicházejí pod povrchem do styku s chladnějším materiálem a tak dochází ke kondenzaci par. Pára se ochladí, srazí a přejde do kapalného skupenství. Vznikne kapka vody. Velmi mnoho kapek vody! Vodní kapičky stékají a vytvářejí potůček. Je velmi důležité zabránit ztrátě vody v písku. Proces kondenzace vodních par neustává ani v noci. Je to prakticky věčné perpetuum mobile na výrobu vody ze vzduchu, vymyšlené nějakým dávným géniem. Jednoduchá metoda použitelná v suchých a odlehlých pustinách země. * * * Pověstné visuté zahrady Semiramidiny v Babylonu, které se svého času proslavily po celém světě a zůstaly v paměti lidí jako jeden ze sedmi divů světa, vznikly asi před 2.600 lety. Mnozí badatelé si však až do dnešních dnů lámou hlavu nad tím, jak se projektantům podařilo dostat vodu až nahoru, kde stromům a ostatní zeleni poskytovala potřebnou vláhu. Jaké tajné vědomosti asi používali stavitelé babylonského vládce k výstavbě tohoto klenotu? A možná ani žádné tajemství neexistovalo. Možná, že vodu z Eufratu vůbec nepřečerpávali, aby ji dostali až nahoru, nýbrž ji získávali přímo na místě ze vzduchu pomocí speciálních štěrkových pahorků. Kamenné pahorky na získávání vody ze vzduchu používali nejen obyvatelé Egypta a Babylonu, ale i Kavkazu, Střední Asie i jiných končin Země. Při vykopávkách ve Feodosiji na Krymu odhalili badatelé neobyčejnou síť vodovodního potrubí, které bylo před dávnými lety uloženo pod zemí. Potrubí vycházelo z vyvýšených míst, kde se nacházely kopy štěrku. Zajímá vás, kolik vody vyrobil pradávný kondenzátor? Ukázalo se, že její množství postačovalo na provoz sto čtrnácti fontán, které zde byly vybudovány. Jak prokázaly výpočty, štěrkové kopce produkovaly denně až 700 tisíc litrů vody! Lidé ji používali nejen jako pitnou vodu, ale vystačila jim i na zavlažování. * * * Od dob, kdy lidé začali stavět pyramidální stavby z kamenných bloků s cílem odvrátit přeměnu země v poušť, uplynulo už velmi mnoho času. Nenašly by se i jiné účinné způsoby, jak zastavit vysychání naší planety? Ne, nenašly. Zavlažování, meliorace nebo stavba přehrad či umělé zásahy do koryt řek nepomáhají. Všechna tato opatření mají jen dočasný efekt. Každým rokem poušť pohlcuje stále nové a nové oblasti a tak vyhání lidi z míst, kde dosud žili. Co brání tomu, aby byly i dnes postaveny pyramidy tam, kde je vody zapotřebí? Kazachstán a Uzbekistán, Povolží a ukrajinské stepi, Afrika i Austrálie a rozlehlá území Asie jsou spáleny sluncem. Vždyť by nebylo nutné stavět tak velké pyramidy, jako jsou ty v Gíze, které mají širší poslání. Stačily by stavby s výškou dvanácti metrů. Stavebního materiálu by bylo dostatek – kameny, štěrk, drobné kamínky. Tento materiál nezaniká, nekazí se a získaná voda je čistá. Vladimír Babanin v knize Pyramidy. Univerzální mystické stavby Prevzaté z: Zdroj: KNIHU môžete zakúpiť i . Súvisiace: Egypt - Odhalenie Autori: Sekcie: Rubriky: Štítky:
28.08.2013 23:18 Google chce ľuďom sprostredkovať pomoc na diaľku od ľudí, ktorí ju ponúkajú. Zadarmo alebo za poplatok. Firma pripravuje spustenie služby Google Helpouts, ktorá má byť novou formou interaktívneho vzdelávania sa na diaľku. Inšpiráciu hľadá v obdobných úspešných projektoch. Článok nájdete Zdroj: INFORMAČNÉ TECHNOLÓGIE nájdete . Súvisiace: Intel predstavil technológie ako zo sci-fi filmu Sekcie: Rubriky:
27.08.2013 17:22 Príbeh Cathariny Roland, osamelej matky nezvládajúcej každodenný stres, ktorá počúvla svoj vnútorný hlas, aby našla odpovede na svoje vlastné otázky a otázky svojho syna Moritza: „Čo je príčina všetkých problémov sveta? Od čoho závisí šťastie jednotlivca a bude ľudstvo a príroda existovať aj naďalej?" Vo filme vystupujú Eric Pearl, Ruediger Dahlke, Neale Donald Walsch, Bruce Lipton, Barbara Marx Hubbard, Dieter Broers, Ervin László, Arjuna Ardagh a mnohí ďalší... Film Cathariny Roland získal Cosmic Angel Award na festivale Cosmic Cine v roku 2012 FILM nájdete Zdroj: Ďakujeme Hakuovi za tip Súvisiace: KONTINUUM - filmová báseň o hladu, lásce, výměně, smrti a osvícení Autori: Sekcie: Rubriky:
27.08.2013 17:22 Jako houby po dešti se objevují stále nové a nové knihy o pozitivním myšlení a o tom, jak dosáhnout prosperity, zdraví, bohatství a štěstí. Filmy jako například “The Secret” dávají ucelený návod, jak prostřednictvím cíleného směrování myšlenek, vizualizace a emocionálního naladění dosáhnout splnění všech svých snů. Nepochybuji o tom, že zmíněnou cestou lze dosáhnout skutečně výjimečných výsledků. Otázkou však zůstává, zda jsme tady opravdu jenom proto, abychom si plnili všechna přání, která nás napadnou. Nejsme tu spíše proto, abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky? A může nám vůbec pouhé plnění přání a snů přinést skutečné štěstí? Osobně se domnívám, že nikoliv. Knihy a filmy o pozitivním myšlení zahrnované do širokého proudu hnutí New Age využily starého vědění o síle mysli a představivosti a přetvořili je tak, aby vyhovovalo požadavkům moderní doby, která je založená na konzumu. Odvěká touha duše po duchovním naplnění se zde spojuje s přáním člověka mít nad vším kontrolu a být pánem všeho, co nás obklopuje. Zpočátku se to jeví jako velmi dobrá a přínosná věc. Vždyť si jen plníme svá přání a nikomu nepřejeme nic zlého. A všechno je krásné a pozitivní. Když se však objeví první úspěchy a neustále se nám potvrzuje, že skutečně je možné dosáhnout prakticky čehokoli, co nás jen napadne, začneme se čím dál tím více a více nořit do svých tužeb. Celý vesmír se stane místem, které má jediný účel: sloužit našim přáním a touhám a všechno ostatní odchází do pozadí... Ve filmu Tajemství pan David Schirmer nadšeně líčí, kterak si pouhou vizualizací přitahuje volné místo k parkování. Člověk se tak stává doslova otrokem svých přání a stále více, ať se mu to líbí nebo ne, se propadá do hmoty egoismu, i když si to vůbec neuvědomuje. Ani v nejmenším zde nechci tvrdit, že máme zapomenout na své sny a že se nemáme snažit zlepšit svůj život, být kreativní a zdraví. Důležitý je však způsob, jakým je těchto cílů dosaženo. Dosáhnu-li pozitivním myšlením uzdravení, je to jistě úžasná věc. Dokázala jsem však touto cestou také pochopit, co mi mé zdravotní zatížení chtělo říct? Jakou lekci mi moje nemoc měla dát? Kam mě měla nasměrovat? Místo abych se snažila o pochopení toho, co mi moje nemoc chtěla sdělit, nebo čím jsem si ji do svého života přitáhla, odsoudím nemoc jako něco špatného a vlastní silou si přitáhnu uzdravení. Stojí to spoustu úsilí, soustředění a energie a obávám se, že se tím skutečný problém pouze odkládá. Je to jako neustálé potlačování příznaků nebo odstraňování následků, aniž bychom se snažili objevit příčinu a opravdu se vyléčit. Krásným příkladem může být Brandon Bays , která přestože se celý život věnovala zdravému životnímu stylu, pozitivnímu myšlení a všemu, co s ním souvisí, onemocněla rakovinou. Nezbylo jí nic jiného, než najít skutečnou příčinu onemocnění, která byla zasunuta hluboko v dětství a pracovat na pochopení a řešení onoho problému ve své duši. Potom přišlo uzdravení i na těle.Ne všechno zlé, co se nám děje, je skutečně zlé. Záleží jen na nás, zda dokážeme “nepříznivé” okolnosti přeměnit v příležitost k osobnímu růstu a nakonec ve skutečné požehnání, které nás v konečném důsledku posílí, pomůže něco nového objevit, upozornit na případné omyly a někam nás doslova “dostrkat”. Podíváme-li se na toto “Tajemné” New Age učení z duchovního hlediska, domnívám se, že se nejedná o nic jiného, než o dobře maskovanou cestu hmoty a ega. Doslova se zde nabádá k ignorování všeho, co člověk označí za negativní a ke koncentraci výhradně a pouze na “dobré” zprávy, emoce a myšlenky. Jedinec se při praktikování takové životní filozofie uzavírá do svého umělého dokonalého světa, kde není žádné nebezpečí a kde všechno je a existuje doslova a do písmene pouze a jen pro nás. Země se tak může využívat a zneužívat do nekonečna, protože “zdroje” se nikdy nevyčerpají a pokud přece jen ano, tak se není třeba ničeho obávat, protože se vždy v pravý čas najdou jiné. Člověk, který se snaží o trvale “pozitivní” naladění a myšlení tímto způsobem, velmi brzy sklouzává k tomu, že jednoduše odmítá vidět cokoliv, co sám označí za negativní. Zkrátka sám sebe přesvědčí o tom, že v jeho světě toto není, jeho se to netýká. Toto už však dle mého soudu není pozitivní myšlení ani optimismus, ale útěk před skutečným smyslem života, před realitou, která nás však dříve či později dohoní. Skutečné pozitivní myšlení tkví v něčem úplně jiném. Dle mého názoru je to důvěra v Život . Nemyslím tím ale přesvědčení, že nás nemůže nic “špatného” potkat a už vůbec to nemá nic společného s tím, že v životě musí být všechno přesně podle našich představ. Jedná se o vnitřní hluboké přesvědčení, že ať nás potká cokoliv a ať už to označíme za “dobré” nebo za “zlé”, vždy to má svůj důvod a smysl. Z dobrého se máme umět radovat a zlé přetvořit v nástroj k pochopení, k poznání něčeho nového. Martina Kuklišová Zdroj: Súvisiace: Rozvoj osobnosti Autori: Sekcie: Rubriky:
27.08.2013 17:22 Na odpověď jsem se těšil. Snad se mi podaří poradit. V průběhu dne jsem si začal svou odpověď promýšlet. A postupně na mě padala tíseň, když jsem si dával dohromady to, co jsem věděl už dříve, s posledními odhaleními Edwarda Snowdena. Nakonec jsem skoro rezignoval. Protože nemohu s čistým svědomím dnes doporučit nic. Zopakujme, co víme. Článok nájdete Zdroj: INFORMAČNÉ TECHNOLÓGIE nájdete . Súvisiace: Snowden Nepodceňujte počítačovou bezpečnost ani na dovolené! Autori: Sekcie: Rubriky:
27.08.2013 17:22 Na každoročním "Sympóziu MUFON 2013", pořádaném jednou z největších sítí zkoumání UFO, MUFON, byla médiím předána tisková zpráva nastiňující 10 nejlepších případů UFO za rok 2012, jak je určila jejich nově zformovaná vědecká rada pro posuzování. Vědcům z této rady MUFON předsedá jejich ředitel Robert Powell. Skládá se z vědců s titulem v oboru fyziky, chemie, geologie či z elektroinženýrů. Členové rady mají zkušenosti s prací s NASA a pro Lawrence Livermore National Laboratory a s mnoha dalšími vedoucími společnostmi špičkové technologie - jako jsou Lockheed Martin a Northrop Grumman. Mezi těmito 10 případy se nachází jedno fascinující video UFO, které se odehrálo v Ball Ground, Georgia, ve městě asi 130 km severně od Atlanty. Svědkyně napsala: ,,Viděli jsme nějaký objekt ve tvaru černého ptáka, nevydával zvuk, jen blikající světla na obloze.“ Vědecká rada MUFON souhlasila, že objekt nevypadá, že by měl blikající světla po svém obvodu. Popisovali objekt jako kruhový a říkají, že objekt na videu musí být identifikován a je v současné době studován. Pozorování trvalo asi 30 minut a ve zprávě byly obsaženy 3 videozáznamy, které svědkyně udělala mobilním telefonem. Svědkyně říká, že byli na příjezdové cestě spolu se dvěma dětmi a jejím nejlepším přítelem, když jedna z jejích dcer spatřila nějaký velký černý objekt nad stromořadím přes ulici. Řekla, že objekt se pomalu pohyboval směrem k nim. Objekt popisovala jako „tmavý, černý objekt s něčím, co vypadalo jako zakřivená křídla na každé straně.“ Doslovně uváděla: „Pozorovali jsme, jak to pomalu stoupá, dokud se to nedostalo do výšky, ve které se pohybují dopravní letadla. Byly slabé mraky vysoko na obloze a nakonec ten objekt do nich vystoupal a zmizel...“ Budeme čekat na další poznatky z MUFON o tomto případu. Brzy budeme mít také na našich stránkách OpenMinds.tv stručný přehled oněch 10 případů vědecké rady MUFON. Alejandro Rojas, Ph.D., 26. júl 2013, OpenMinds Preklad: Karel Rašín Zdroj: Súvisiace: Naj UFO pozorovania UFO a armádne tajné projekty I. Ben Rich, generální ředitel Lockheed Skunk Works na smrtelné posteli: „Mimozemští návštěvníci jsou skuteční a armáda USA cestuje mezi hvězdami“ Gigantické UFO bolo zaznamenané radarmi staníc na sledovanie počasia Autori: Sekcie: Rubriky: Štítky:
