Lze vytvořit demokracii nedemokraticky?

Britské listy.cz 16.12.2019 00:38   9. listopadu 1989 jsem cítila hrdost z pádu berlínské zdi a brečela jsem štěstím. O několik dní později na mě udělala obrovský dojem fotografie, kterou jsem viděla v jednom francouzském časopise - fotografie demonstrantů v Praze, kteří seděli na zemi se svíčkami a květinami před po zuby ozbrojenými policisty, výhrůžně skrytými za průhlednými štíty. Natolik mě oslnila odvaha demonstrantů a jejich morální poctivost, že jsem se v tu chvíli zamilovala do Československa. O několik měsíců později jsem napsala svůj první akademický text o Chartě 77 a následujícího roku magisterskou práci o Václavu Havlovi, v níž musela má kritická mysl zápolit s těžko skrývaným obdivem a respektem. Jinými slovy, sametová revoluce a její euforická atmosféra ovlivnily běh mého života stejně tak, jak ovlivnily život tolika jiných lidí. Ale je spravedlivé říci, že ne všechny přísliby revoluce byly naplněny a je na čase samotnou revoluci kriticky zkoumat. Text, který následuje, poprvé vyšel na serveru Public Seminar, který funguje jako blog prestižní New School v New Yorku. Ten text je míněn jako úvodní prohlášení, které má vyvolat diskusi, nikoliv jako odhalení nějaké definitivní údajné "historické pravdy" o sametové revoluci. Není to ani nijak nová interpretace - dala jsem jen dohromady útržky výzkumu několika historiků a pokusila jsem se je složit do souvislého narativu. Nedávno jsem na Britských listech apelovala na to, aby došlo k celonárodnímu smíření ohledně komunistické minulosti. Nyní tvrdím, že k němu může dojít až po kritické a sebekritické debatě, takové, jakou požadoval Havel ve svých slavných esejích Dopis dr. Gustávu Husákovi a Moc bezmocných . 17. listopad 2019 byl třicátým výročím sametové revoluce v Československu. Tato revoluce byla v mnoha ohledech okouzlující, ale vytvořit zralou demokracii z ničeho je nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Zdánlivý úspěch této revoluce skrýval nedostatky, které se v onen klíčový okamžik zdály vedlejší, avšak vrátily se a dnešní křehkou demokracii trápí. Za důraz na právní kontinuitu a na vyloučení každého násilí v roce 1989 se později těžce zaplatilo poklesem popularity, a časem i legitimity postkomunistického režimu v České republice.