Soud dějin: Otevřený dopis Neele Winkelmanové a Lubomíru Zaorálkovi

Britské listy.cz 21.02.2020 01:34 Studie o středověku a o nacionalismu z České republiky jsou vysoce uznávané. V těchto oborech zastává ČR, co se týče historické metodologie, prominentní místo na světovém jevišti. Pokud jde o soudobé dějiny, je naopak spíš pozadu. Politické a intelektuální elity a dokonce i někteří historici stále ještě málo chápou problémy týkající se soudobých dějin. Když jde o nacismus či komunismus, pocity jsou ještě tak živé, že racionalita zdánlivě ustupuje emocím. Ohledně rozdílů mezi politikou, justicí a dějinami vládne všeobecný zmatek: jako by vyjadřovat poctu obětem, trestat viníky a psát dějiny tohoto období bylo totéž. Jenže ono to totéž není. Ještě větší zmatek vládne ohledně postavení svědků/přeživších a ohledně "historické pravdy", jako by jen oni pravdu vykonávali. Použiji k své argumentaci dva nedávné příklady: Nátlak, který vyvinul ministr kultury Lubomír Zaorálek a na ředitelku lidického památníku Martinu Lehmannovou, aby odstoupila ze své funkce,rozhovor, který poskytla Neela Winkelmannová novinářce Barboře Tachecí v Českém rozhlase, v němž hovořily o společenské užitečnosti Ústavu pro studium totalitních režimů.