100% člověk a 100% Bůh

Apoštolská církev 19.03.2020 04:33 Známe dobře našeho Pána, Mesiáše a Spasitele? Stačí nám k jeho dokonalému poznání jen Nový zákon, jak tvrdí současný moderní názor, nebo je třeba studovat celou Bibli – i s těmi prehistorickými židovskými chrámovými obřady? Znova zde máme období, kdy naše nejateističtější země Evropy sní o Vánocích bílých, a tím pádem ze všech stran slyšíme o Ježíškovi panáčkovi, všichni svorně zpívají dudlajda a křesťanští kazatelé nebo pisatelé se nad tím slastně pohoršují. :-) Myslím, že lepší, než kritizovat ateistickou společnost za jejich pokřivený pohled na Božího Syna, je podívat se do vlastních řad: Jak to máme s Ježíšem my, kteří si hrdě říkáme křesťané? Kým je pro nás Ježíš, jehož narozeniny si v těchto dnech připomínáme? Je to laskavý mladíček, který je připraven skákat, jak my zapískáme, nebo přísný prošedivělý soudce, kárající za každé naše pochybení? Jsem přesvědčen, že je nesmírně důležité dobře poznat Pána našich životů. Toto povědomí, tento obraz v našich nitrech totiž má vliv na celé naše bytí. Pokud si třeba představujeme Božího Syna jako světlovlasého a modrookého mládence árijského typu, měli bychom si urychleně vzpomenout na nedávné, neblaze proslulé bojovníky s heslem „Gott mit uns“ na svých opascích. 100% člověk „Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.“ Nový zákon nás učí, že Pán Ježíš vyrůstal naprosto stejně jako každý z nás. Nic nedostal zadarmo. Musel se učit, pracovat, prožíval stejné radosti i strasti, jaké zažíváme my. Byl stoprocentním člověkem, avšak nikdy nepodlehl hříchu. Pán Ježíš nějak vypadal. Jeho oči měly určitou barvu, jeho tvář měla své specifické rysy, měl svou výšku, váhu, nicméně byl Žid, a tak s pravděpodobností hraničící s jistotou nevypadal tak, jak si ho my Češi představujeme. Pokud bychom se ale chtěli pídit po Ježíšově vzhledu, mělo by nás zarazit, že ho někteří jeho blízcí po jeho zmrtvýchvstání hned nepoznali, nebo když ho uviděl Jan na ostrově Patmos, „padl mu k nohám jako mrtvý.“ Ježíš Starého zákona „Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.“ Ten příběh určitě znáte: Ježíš způsobil rozruch v Jeruzalémě u rybníka Bethesda, protože tam uzdravil člověka. Pozdvižení však nenastalo kvůli velikosti zázraku – uzdraven byl třicet osm let nemocný člověk – ale kvůli špatnému načasování. Byla totiž sobota a židovští představení ho kvůli tomu pronásledovali. Ježíš se dal s nimi do hovoru a snažil se jim ukázat pravdu. Že Mesiáš, kterého čekají, je On sám. Představil se jim jako absolutní středobod veškerých Písem. Ježíš samozřejmě hovoří o Písmech Starého zákona. Nový zákon v té době ještě neexistoval – děj evangelií teprve Ježíšovým životem nabýval svých obrysů a Saula z Tarsu ani ve snu nenapadlo, že bude jednou apoštolem Pavlem, který bude psát třeba dopis Timoteovi: „Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše.“ Ano, i Pavel hovoří o hebrejských spisech, kterým my křesťané říkáme Starý zákon. Další zajímavou diskuzí na podobné téma nalezneme o tři kapitoly dále. Ježíš rozmlouvá s židovskými představenými v Judsku po Slavnosti stánků, kam se Ježíš tajně vypravil. Židé se obhajovali, že jejich otec je Abraham, a Ježíš je uzemnil zdánlivě nesrozumitelným výrokem: „Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.! Z následujícího verše je ale patrné, že tato věta je nesrozumitelná asi jen nám. Tehdejší Židé dobře pochopili, co Ježíš myslel tím: „… uvidí můj den.“ Odpověděli mu: „‚Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?‘ Ježíš odpověděl: ‚Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.‘ Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám“. Ježíš zde navazuje na příběh zapsaný v Genesis od 18. kapitoly: „Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu. Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi…“ Máme zde zaznamenán detailní popis fyzického setkání Abrahama s Hospodinem a dvěma anděly: „Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy…“ Účastníci setkání spolu mimo jiné jedí a diskutují o nadcházejícím těhotenství jeho staré ženy Sáry nebo nevyhnutelnosti zničení Sodomy. 100% Bůh Stejný Hospodin, Yahve, který se setkal v podobě člověka s Abrahamem u háje Mamre, se ukázal v ohnivém plameni z prostředku keře Mojžíši u hory Choréb: „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.“ Pokud čtete Starý zákon, dobře víte, že podobných nadpřirozených setkání je tam popsáno mnoho, a pokud by vás toto téma více zajímalo, doporučuji knihu Kdo obědval s Abrahamem od Ashera Intratera. Mojžíše tehdy zajímalo jméno, ale dověděl se jen: „Jsem, který jsem.“ My dnes to jméno židovského Mesiáše můžeme znát: „Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš…“ Nezapomeňme si připomenout, když budeme sedět u štědrovečerních stolů plných dobrot, ten slavný okamžik, kdy se „Slovo stalo tělem“ a vzdát Ježíši chválu za to, že „skrze něj můžeme všichni“, i my pohané, „přistupovat v jednom Duchu k Otci.“ A v novém roce 2020 s pokorou studujme i Starý zákon, protože ten je užitečný, „aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.“ Jindřich Novák AC KC Český Těšín