Takový schody do nebe

Britské listy.cz 26.05.2020 02:36 Včera ráno jsem se díval z okna a na obloze se seřadily mráčky do takového schodiště, občas se to tak stává a má to určitě i své jméno. Díval jsem se z okna a tu z druhé strany domu, z ulice bylo slyšet dětský a mužský hlas. Hlasy důvěrně známé a pokyny jasné. To se Barunka učí na kole, na tom samém robustním vehyklu, na němž jsem se učil i já, drahně tomu let. Dědeček děvčátka dával pokyny a rukou držel, tlačil nenápadně sedadlo a s ním celé kolo. Holčička se namáhala, přeci jen - to je těžký stroj a ona drobounká, co se pod blonďatou ofinku vejde. Kdo toho dědečka zná, ví, že je to chlapák, že by se lev z větrovské ZOO bál s ním diskutovat. Ale s Barunkou je to jiné, starostlivost a chápavost zjemnily hlas i rysy muže v bílém tílku. Inu dědeček, ten, kdo má rád a přimhuřuje oko, ať už shovívavostí nebo soucitem. Děvenka se unavila, a vy mi to nebudete věřit, na kolo si sedla beruška. Sluníčko sedmitečné, vysvětluje děda a vysvětluje, že by se skály ustrnuly, že se jej nemusí bát. A pak zase jízda, vystihnout ten správný okamžik, kdy se kolo pustí a všechno je na děvčátku, nenápadně a přece nutně.